Kompozice a styl
Christiane vypráví svůj příběh v ich-formě, jako by ti seděla naproti a vyprávěla to osobně. Sleduje její život chronologicky od 12 do 15 let - od prvního jointu až po pokusy o vyléčení.
Jazyk je úmyslně jednoduchý a drsný. Najdeš tu slang berlínské ulice, vulgarismy a naturalistické popisy, které tě občas můžou šokovat. Ale právě tohle dělá knihu tak autentickou.
Autor používá různé slohové postupy - vyprávění, detailní popisy prostředí i pocitů, úvahy o životě a dialogy, které zní, jako by je někdo nahrával na ulici. Cíl není pobavit, ale varovat a přimět lidi k zamyšlení.
Stanice Zoo je hlavní symbol celé knihy - místo, kde se scházejí "ztracené děti" a kde se Christiane postupně rozpadá na kusy.
Tip: Všímej si kontrastů v knize - dětství vs. dospělost, naděje vs. realita, závislost vs. touha po svobodě.