Karel Havlíček Borovský a jeho doba
Karel Havlíček Borovský (1821-1856) byl všestrannou osobností - básník, spisovatel, novinář a literární kritik. Narodil se v obci Borová, což se odrazilo v jeho přídomku. Po studiích na gymnáziu a filozofii byl vyloučen z kněžského semináře, což předznamenalo jeho kritický postoj k autoritám.
Jeho působení v Rusku jako vychovatele znamenalo velké zklamání, když poznal realitu carské vlády a nevolnictví. Tato zkušenost výrazně ovlivnila jeho pozdější tvorbu. Borovský se stal zakladatelem moderní české žurnalistiky a literární kritiky, přičemž často využíval satiru - literární žánr zesměšňující společenské jevy a politiku.
Publikoval v Pražských novinách a založil Národní noviny se satirickou přílohou Šotek. Kvůli své otevřené kritice vlády a propagaci liberalismu byly jeho noviny zakázány. Po krátkém působení v Kutné Hoře byl souzen a deportován do vyhnanství v rakouském Brixenu, kde napsal některá ze svých nejvýznamnějších děl. Rok po smrti své manželky zemřel na tuberkulózu.
💡 Zajímavost: Havlíček používal satiru jako svou zbraň proti autoritám - dokázal složitá politická témata podat tak vtipně a srozumitelně, že jim rozuměli i obyčejní lidé!
Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Křest svatého Vladimíra (satirická skladba kritizující ruskou autoritářskou vládu), Epigramy (krátké satirické básně), Tyrolské elegie (satirická báseň z vyhnanství) a Obrazy z Rus (kritický cestopis). Havlíček tvořil v době Národního obrození, kdy byly Čechy pod nadvládou Habsburků, a přispěl k rozvoji politické satiry a realismu v české literatuře.