Literární směry 17. a 18. století
Klasicismus 17.−18.stol. se vrací k antickým vzorům a klade důraz na pravidla, řád a rozum. Typické je rozdělení na vysoký styl (tragédie, ódy) a nízký styl (frašky, bajky). Centrem byl dvůr Ludvíka XIV. ve Francii.
Mezi nejvýznamnější představitele patří Molière se svými komediemi kritizujícími společnost (Lakomec, Don Juan), Jean de la Fontaine se svými poučnými bajkami a italský dramatik Carlo Goldoni (Sluha dvou pánů).
Osvícenství (18. stol.) přineslo důraz na vzdělanost a vědecký pokrok. Vznikly nové žánry jako filozofický a dobrodružný román. Klíčovými autory byli Voltaire (Candide), Denis Diderot (slavná Encyklopedie), Daniel Defoe (Robinson Crusoe) a Jonathan Swift se satirickými Gulliverými cestami.
💡 Osvícenskou Encyklopedii církev zakázala, protože představovala pokrokové myšlenky založené na rozumu, nikoli na víře.
Preromantismus (2. pol. 18. stol.) tvoří přechodné období mezi klasicismem a romantismem. Vyznačuje se citovostí, návratem k přírodě a zájmem o exotiku. Typickými postavami jsou poustevníci, kati či vězni. Mezi slavné autory patří J. J. Rousseau, J. W. Goethe s dílem Utrpení mladého Werthera a Friedrich Schiller, autor známé Ódy na radost.