Charakteristika barokního období
Baroko se zrodilo v Itálii koncem 16. století během složitého historického období. Třicetiletá válka (1618-1648) představovala obrovský politicko-náboženský konflikt, který poznamenal celou Evropu. V této době došlo k rozpadu jednoty křesťanů na katolíky a protestanty, což vedlo k intenzivní rekatolizaci.
Typickými znaky baroka jsou dramatičnost s důrazem na působení na city, duchovní tematika, monumentálnost (zejména v církevních stavbách) a dynamické oblouky v architektuře. Tyto prvky měly ohromit a zapůsobit na běžného člověka.
Mezi nejvýznamnější evropské barokní autory patří španělský dramatik Pedro Calderón de la Barca (díla Život je sen, Velké divadlo světa), italský básník Torquato Tasso (Osvobozený Jeruzalém) a anglický básník John Milton (Ztracený ráj).
💡 České baroko bývá někdy označováno jako "doba temna" kvůli rekatolizaci a germanizaci, která vedla k útlumu české kultury. Literatura se dělila na exilovou a domácí tvorbu, přičemž mnoho děl bylo psáno německy nebo latinsky.