Základy organické chemie
Organické sloučeniny jsou stavební kameny života a obsahují kromě uhlíku i další prvky jako N, H, O, X, S či P. Jejich obrovská rozmanitost vzniká díky schopnosti uhlíku řetězit se do dlouhých, rozvětvených nebo cyklických struktur.
Typické vlastnosti organických látek si snadno zapamatuješ - mají nízké teploty tání a varu, jsou hořlavé a obvykle se rozpouštějí v nepolárních rozpouštědlech jako benzen. Většinou také nevedou elektrický proud.
Zdroje uhlovodíků dělíme na recentní (obnovitelné jako dřevo) a fosilní (vyčerpatelné jako ropa a zemní plyn). Ropa se zpracovává frakční destilací na benzín, petrolej, naftu až po asfalt. Zemní plyn obsahuje hlavně methan a černé uhlí se zpracovává karbonizací na koks.
Tip: Vitalistická teorie tvrdila, že organické látky vznikají jen působením "životní síly" - byla vyvrácena syntézou močoviny v roce 1828!
Hybridizace znamená energetické sjednocení orbitalů. U organických sloučenin máme sp³ (tetraedr, 109°), sp² (planární, 120°) a sp (lineární, 180°).