Předpřítomný čas a jeho tvoření
Předpřítomný čas používáme, když chceme mluvit o události, která má souvislost s přítomností. V češtině nemáme přímý ekvivalent, proto je někdy těžké ho pochopit.
Tvoří se pomocí pomocného slovesa have/has a příčestí minulého (past participle). Pro osoby I, you, we, they používáme have, zatímco pro he, she, it používáme has.
V běžné konverzaci často uslyšíš zkrácené tvary jako I've, she's, we've - to je úplně normální a používá se to častěji než plné tvary.
💡 Tip pro zapamatování: Představ si předpřítomný čas jako most mezi minulostí a přítomností. Něco se stalo v minulosti, ale pořád to má vliv na teď.