Člověk jako sociální bytost a socializace

Asi tě překvapí, ale bez ostatních lidí bys se nikdy nenaučil mluvit, chodit na záchod nebo se chovat "normálně". Socializace je totiž celoživotní proces, kdy se z biologické bytosti stává kulturní člověk schopný žít ve společnosti.

Nejintenzivnější je socializace v raném dětství prostřednictvím primárních skupin (hlavně rodina). Později pokračuje sekundární socializací ve škole a mezi vrstevníky. V dospělosti může nastat resocializace - třeba když se staneš rodičem, půjdeš do vězení nebo se vrátíš ze zahraničí.

Socializaci zajišťují různí zprostředkovatelé: rodina (základní hodnoty), škola (vzdělání), vrstevníci (jiné normy než rodina) a masmédia. Funguje to záměrně (výchova) i nezáměrně (sledování televize, sociální sítě).

Tip: Vlčí děti, které vyrostly izolovaně od lidské společnosti, nikdy nedokázaly plně zvládnout lidské chování - dokazuje to, jak je socializace zásadní.

Sociální učení a jeho mechanismy

Jak se vlastně učíme chovat ve společnosti? Sociální učení funguje několika způsoby, které určitě znáš ze svého života.

Základní mechanismy zahrnují podmiňování (učíš se ze zkušeností), posilování (odměny a tresty), pozorování (sleduješ, jak reaguje okolí na chování druhých) a nápodobu (kopíruješ řeč, mimiku, gesta). Důležitá je také identifikace - záměrně se snažíš podobat někomu, koho obdivuješ.

Zvlášť zajímavá je anticipace - když ti třeba máma řekne "Dokážeš to, jsi šikovný!", ovlivní to tvůj výkon. Očekávání ostatních má na naše chování obrovský vliv.

Výsledkem sociálního učení jsou sociální role, postoje a hodnoty, které si osvojuješ a které tě připravují na fungování v různých životních situacích.

Zajímavost: Chválení je mnohem účinnější než trestání - záleží ale na tom, kdo a jak tě chválí nebo kritizuje.

Sociální skupiny vs. seskupení

Ne každé shromáždění lidí je skupina. Mezi skupinou a seskupením je zásadní rozdíl, který ovlivňuje tvoje chování.

Skupina má dlouhodobé vazby, společnou identitu "my" a společné cíle. Patří sem rodina, školní třída nebo tvoje parta. Seskupení vzniká náhodně bez hlubších vazeb - lidé ve frontě, na koncertě nebo u nehody.

Zvláštní pozornost zaslouží dav, který studoval Gustav Le Bon. V davu se potlačuje racionalita, vzniká sklon k napodobování a zmenšuje se pocit odpovědnosti. Rozlišujeme agresivní davy (útočí), prchající (při katastrofách), drancující (útočí na obchody) a expresivní (protestují).

Skupiny dělíme podle organizace na formální (škola, podnik s pravidly) a neformální (rodina, parta přátel). Podle původu na primární (intimní vztahy) a sekundární (praktické cíle).

Varování: V davu můžeš jednat způsobem, který bys normálně nikdy neudělal - dav potlačuje individuální osobnost.

Rodina jako základní instituce

Rodina je nejdůležitější sociální skupina v tvém životě. Je malá, primární, neformální a má zásadní vliv na tvoji osobnost.

Plní klíčové funkce: biologicko-reprodukční (děti), výchovnou (hodnoty), socializační (začlenění do společnosti), ekonomickou (zabezpečení) a emocionální (láska, podpora). Rozlišujeme úplné a neúplné rodiny, nukleární $rodiče + děti$ a širší (včetně prarodičů).

Současná krize rodiny se projevuje růstem rozvodovosti, neúplných rodin a poklesem porodnosti. Důvody jsou různé: málo společného času, odlišné názory na výchovu, ekonomické problémy.

Manželství může být monogamní (jeden partner) nebo polygamní (více partnerů). V České republice převládá monogamie s rostoucím počtem nesezdaných partnerství.

Fakt: V některých kulturách je stále běžná polygamie (arabské státy) nebo polyandrie - jedna žena s více muži (Tibet, Indie).

Sociální pozice a role

Ve společnosti máš různá postavení (sociální pozice) a k nim příslušející role - očekávané chování v dané situaci.

Sociální pozice můžeš mít vrozené (pohlaví, rasa), připsané (cizinec) nebo získané vlastním úsilím (povolání). Současně zastáváš více pozic - jsi student, syn/dcera, kamarád.

Sociální role činí tvoje chování předvídatelným a usnadňují interakci. Mohou být skupinové vs. individuální, nucené vs. volitelné, krátkodobé vs. dlouhodobé.

Konflikty rolí nastávají, když se požadavky různých rolí střetávají. Například patnáctiletá matka - je současně dítětem i má vychovávat vlastní dítě. Můžeš se s rolí ztotožnit (konformita), držet si od ní odstup nebo se fanaticky ztotožnit.

Statusová úzkost vzniká, když se nemůžeš vyrovnat s novou rolí - třeba když se poprvé staneš vedoucím týmu.

Tip: Zdravý odstup od některých rolí je normální - nemusíš se ztotožňovat s každým očekáváním společnosti.

Rituály a sociální deviace

Rituály jsou formalizované způsoby chování, které upevňují skupinové hodnoty a pocit sounáležitosti. Znáš je z každodenního života - křest, svatba, pohřeb, ale i pozdravení nebo školní slavnosti.

Rituály můžou být oslavné (narozeniny), krizové (pohřeb), iniciační (přechod do nového stavu) nebo zdvořilostní (pozdrav). Jejich původní účel často zapomínáme, ale stále je dodržujeme.

Sociální deviace je odchylka od společenských norem. Co je deviantní, určuje společnost - záleží na míře tolerance. Někdy může být deviace pozitivní - upozorňuje na problémy.

Etiketizace znamená označení někoho za odlišného, ze kterého se těžko osvobozuje. Současné problémy zahrnují stárnutí populace, etnocentrismus (posuzování cizích kultur podle vlastních měřítek) a rasismus.

Zamyšlení: To, co je v jedné kultuře normální, může být v jiné považováno za deviantní - normy nejsou univerzální.