Skalární a vektorové veličiny: Základní přehled a principy

Odvozené jednotky a základní fyzikální veličiny

Hustota ti pomůže zjistit, kolik hmoty se vejde do určitého prostoru. Značí se řeckým písmenem ρ (ró) a počítá se vzorcem ρ = m/V, kde m je hmotnost a V objem. Základní jednotka je kg/m³, ale častěji používáš g/cm³.

Síla je vektorová veličina označovaná F a měří se v newtonech (N). Vyjadřuje vzájemné působení mezi tělesy - třeba když tlačíš na stůl nebo tě přitahuje Země. Protože je vektorová, záleží nejen na její velikosti, ale i na směru.

Energie (značka E) se měří v joulech (J) a představuje schopnost konat práce. Tlak (značka p nebo P) vyjadřuje, jak velká síla působí na jednotku plochy - vzorec je P = F/S, kde F je síla a S plocha.

Tip: Převod hustoty si pamatuj: 1 g/cm³ = 1000 kg/m³

Skalární a vektorové veličiny

Skalární veličiny mají jen velikost - například hmotnost, čas nebo energie. Stačí u nich znát číslo a jednotku. Vektorové veličiny potřebují navíc směr a působiště - typicky síla, rychlost nebo posunutí.

Vektor označujeme šipkou nad písmenem (např. F⃗). Pokud chceš jen velikost vektoru, píšeš F nebo |F⃗|. Šipka nad písmenem neurčuje směr vektoru - jen říká, že jde o vektorovou veličinu!

Rozklad vektoru můžeš dělat dvěma způsoby. Nejčastěji rozkládáš na vodorovnou $x$ a svislou $y$ složku pomocí kolmých os. Platí, že původní vektor F⃗ = Fx + Fy.

Polohový vektor r⃗ udává polohu bodu v souřadnicovém systému. Změna polohového vektoru se značí Δr⃗ a počítá jako Δr⃗ = r⃗₂ - r⃗₁.

Zapamatuj si: Vektorový rovnoběžník je tvůj nejlepší kamarád při rozkladu vektorů!