Postavy a vyprávěcí techniky v díle
Poláčkův román je plný nezapomenutelných postav, které reprezentují typické figury maloměstského života. Najdeš tu Kristýnu (Petrovu škádlivou starší sestru), pana učitele Veselíka (hodného, ale komického pedagoga) nebo Cyrila Nováčka (toho nepopulárního šprta).
Autor používá několik vyprávěcích postupů, které dělají příběh živým. Přímá řeč v dialozích zachycuje autentický jazyk postav, zatímco vnitřní monology nám odhalují Petrovy myšlenky. Nadsázka a hyperbola pak zesilují komičnost situací - když se něco děje, je to vždy "hrozné" nebo "děsné".
Jazykové prostředky jako hovorové výrazy, dětské obraty a expresivní slova ("vůl", "bláznivá") vytvářejí dojem skutečné dětské mluvy. Personifikace zvířat (Honza má své pocity a hrdost) dodává příběhu další vrstvu humoru.
Dílo vzniklo v meziválečném období a odráží atmosféru první republiky. Poláček, významný novinář a fejetonista židovského původu, bohužel zahynul v Osvětimi roku 1945.
💡 Zajímavost: Poláčkův fejetonistický styl, získaný prací v novinách, se projevuje i v románu - každá kapitola funguje skoro jako samostatný vtipný příběh.