Druhy vedlejších vět podle funkce

Vedlejší věty se dělí podle toho, jakou funkci plní v souvětí a na jaké otázky odpovídají. Základní rozdělení zahrnuje věty přísudkové, podmětné, předmětné, přívlastkové, doplňkové a příslovečné.

Přísudková vedlejší věta obsahuje jmennou část přísudku při sponovém slovesu. Příklad: "Koláče byly, jako by je maminka pekla." Podmětná vedlejší věta odpovídá na otázky kdo nebo co a funguje jako podmět: "Zdálo se, že nepřijde."

Předmětná vedlejší věta odpovídá na pádové otázky (kromě 1. a 5. pádu): "Mluvíme o tom, co se stalo." Přívlastková vedlejší věta rozvíjí podstatné jméno a odpovídá na otázky jaký, který, čí: "Pes, který štěká, nekouše."

Tip: Zkus si u každé vedlejší věty položit otázku z řídící věty - tak snadno poznáš, o jaký typ se jedná!

Doplňková vedlejší věta rozvíjí současně sloveso i podstatné jméno, často u sloves smyslového vnímání: "Pozoroval loď, jak odplouvá."

Příslovečné vedlejší věty tvoří největší skupinu a dělí se podle konkrétní funkce:

• Místní (kde, kam): "Je vždycky tam, kde se něco děje"
• Časové (kdy, odkdy): "Říkal jsem mu o tom, když byl včera u nás"
• Způsobové (jak): "Tváříš se, jako bys to neznal"
• Měrové (do jaké míry): "Rozčílil se, až zrudl"
• Příčinné (proč): "Nejdu, protože nechci"
• Účelové (za jakým účelem): "Musíme si pospíšit, abychom přišli včas"
• Podmínkové (pod jakou podmínkou): "Kdybys tomu nerozuměl, vysvětlím ti to"
• Přípustkové (přestože, ačkoli): "Přestože běhám, přibrala jsem"