Druhy vedlejších vět podle funkce
Vedlejší věty se dělí podle toho, jakou funkci plní v souvětí a na jaké otázky odpovídají. Základní rozdělení zahrnuje věty přísudkové, podmětné, předmětné, přívlastkové, doplňkové a příslovečné.
Přísudková vedlejší věta obsahuje jmennou část přísudku při sponovém slovesu. Příklad: "Koláče byly, jako by je maminka pekla." Podmětná vedlejší věta odpovídá na otázky kdo nebo co a funguje jako podmět: "Zdálo se, že nepřijde."
Předmětná vedlejší věta odpovídá na pádové otázky (kromě 1. a 5. pádu): "Mluvíme o tom, co se stalo." Přívlastková vedlejší věta rozvíjí podstatné jméno a odpovídá na otázky jaký, který, čí: "Pes, který štěká, nekouše."
Tip: Zkus si u každé vedlejší věty položit otázku z řídící věty - tak snadno poznáš, o jaký typ se jedná!
Doplňková vedlejší věta rozvíjí současně sloveso i podstatné jméno, často u sloves smyslového vnímání: "Pozoroval loď, jak odplouvá."
Příslovečné vedlejší věty tvoří největší skupinu a dělí se podle konkrétní funkce:
- Místní (kde, kam): "Je vždycky tam, kde se něco děje"
- Časové (kdy, odkdy): "Říkal jsem mu o tom, když byl včera u nás"
- Způsobové (jak): "Tváříš se, jako bys to neznal"
- Měrové (do jaké míry): "Rozčílil se, až zrudl"
- Příčinné (proč): "Nejdu, protože nechci"
- Účelové (za jakým účelem): "Musíme si pospíšit, abychom přišli včas"
- Podmínkové (pod jakou podmínkou): "Kdybys tomu nerozuměl, vysvětlím ti to"
- Přípustkové (přestože, ačkoli): "Přestože běhám, přibrala jsem"