Umění a literatura: Starověk a kultura

Základy literatury a umění

Umění není jen něco, co visí v galerii - literatura je také umění, kterým si lidi předávají příběhy, emoce a myšlenky už tisíce let. Dělíme ji podle obsahu na lyriku (básně o pocitech), epiku (příběhy s dějem) a drama (divadelní hry).

Podle formy rozlišujeme poezii (s rýmy), prózu (běžný text) a drama (rozepsané do promluv postav). Každá forma má svoje žánry - například epos, novela nebo tragédie.

Kultura je všechno, co si lidé vymysleli a vytvořili - od technických památek po folklor. Literatura je její důležitou součástí a pomáhá nám rozvíjet fantazii a slovní zásobu.

Tip na zkoušku: Zapamatuj si základní dělení - lyrika/epika/drama a poezie/próza/drama. Tohle se ptají skoro vždycky!

Starověká literatura

Starověk ti možná připadá nudný, ale vlastně tam začaly všechny příběhy, které dodnes milujeme - láska, přátelství, hledání smyslu života. Nejstarší civilizace v Asii a severní Africe psaly na hliněné destičky klínovým písmem.

Epos o Gilgamešovi je nejstarší známý epos - příběh o přátelství a hledání nesmrtelnosti, který byl napsán už 2000 let před naším letopočtem. V Egyptě zase vznikly hieroglyfy a první Chammurapiho zákoník - první psané zákony.

Bible je asi nejdůležitější kniha starověku. Skládá se ze Starého zákona (39 knih v hebrejštině) a Nového zákona (27 knih v řečtině). Najdeš v ní příběhy Adama a Evy, Mojžíše nebo Ježíše.

V Indii vznikly eposy Mahábharata a Rámájana - obrovské příběhy plné bohů a hrdinů, které Indové dodnes milují.

Pro zkoušku: Bible = Starý zákon (hebrejsky) + Nový zákon (řecky). Gilgameš = nejstarší epos na světě.

Řecká literatura

Řekové vymysleli skoro všechno, co dodnes používáme v literatuře - drama, tragédii, komedii i bajky. Jejich ideál kalokagathie znamenal harmonii tělesné i duševní krásy.

Homér byl slepý básník, který složil dva nejslavnější eposy - Iliadu (o válce o Tróju a hrdinovi Achillovi) a Odysseu (o Odysseově cestě domů). Tyto příběhy znáš určitě - trojský kůň, sirény nebo věrná Penelope.

Ezop vymyslel bajky - krátké příběhy se zvířaty, která mají ponaučení. Znáš třeba "Havran a liška" nebo "Želva a zajíc". Sapfó byla první známá básnířka a psala o lásce.

V divadle vynikli Aischylos, Sofoklés (napsal Antigonu) a Euripides. Aristofanes psal komedie. Filozofové Sokrates ("Vím, že nic nevím"), Platón a Aristotelés položili základy myšlení.

Zapamatuj si: Homér = Ilias + Odyssea. Ezop = bajky. Sofoklés = Antigona.

Římská literatura a středověk

Římané převzali řeckou kulturu, ale psali latinsky. Vergilius napsal epos Aeneis, Ovidius Proměny (Metamorfózy) - sbírku příběhů o proměnách bohů a lidí.

Středověk byl dobou víry - Bible byla nejvyšší autoritou a kláštery centrem vzdělanosti. Vznikaly eposy o hrdinských skutcích - Píseň o Rolandovi (Francie), Beowulf (boj s drakem) nebo Píseň o Cidovi.

Chanson de gesta znamená "píseň o činech" - francouzská hrdinská epika. Vagantská poezie byla anonymní a často se psala makaronskými verši - napůl latinsky, napůl národním jazykem.

V Čechách přišli Konstantin a Metoděj šířit křesťanství. Kosmas napsal Kroniku Českou a vznikla nejstarší česká píseň Hospodine, pomiluj ny.

Důležité: Latina = jazyk vzdělanců. Eposy = hrdinské příběhy. Kláštery = centra vzdělanosti.

Husitství a renesance

Husitství změnilo českou literaturu - témata se soustředila na náboženství a etiku. Mistr Jan Hus napsal O pravopise českém, Petr Chelčický Síť víry pravé. Vznikl Jistebnický kancionál - zpěvník husitských písní.

Renesance znamenala "znovuzrození" - zájem se obrátil k člověku a pozemskému životu. Začalo to v Itálii s Dantem (Božská komedie), Petrarcou (Sonety Lauře) a Boccacciem (Dekameron - 100 novel).

William Shakespeare je nejslavnější dramatik všech dob. Psal historické hry, komedie (Sen noci svatojánské, Kupec benátský) a tragédie (Romeo a Julie, Hamlet, Othello).

Miguel de Cervantes napsal Dona Quijota - příběh o rytíři, který bojuje s větrnými mlýny a žije ve světě iluzí.

Klíčové: Shakespeare = největší dramatik. Don Quijote = boj s větrnými mlýny. Dante = Božská komedie.

Česká renesance

V Čechách renesance znamenala snahu o povznesení českého jazyka. Nejvýznamnější literární památkou je Bible kralická - dokonalý překlad, který ovlivnil češtinu na staletí.

Viktorin Kornel ze Všehrd napsal Knihy devatery o soudech, kde kritizoval chování šlechty. Jan Blahoslav vytvořil Gramatiku českou a Šamotulský kancionál.

Václav Hájek z Libočan napsal Kroniku českou - obrovské dílo, kde si často fakta upravoval nebo vymýšlel, ale čte se to dodnes skvěle. Daniel Adam z Veleslavína byl tak významný, že celé 16. století se nazývá doba veleslavínská.

Kryštof Harant napsal první český cestopis Putování do Benátek, kde popisuje svou cestu na Orient.

Pro test: Bible kralická = nejdůležitější památka. Hájek = Kronika česká. Veleslavín = celá doba po něm pojmenovaná.

Baroko a Jan Amos Komenský

Baroko (17.-18. století) bylo doba kontrastů, dynamiky a zdobnosti. Po bitvě na Bílé hoře začala germanizace - poněmčování českých zemí.

Jan Amos Komenský je naše největší světová postava. Napsal Labyrint světa a ráj srdce - alegorický příběh o hledání smyslu života, a Orbis pictus - první obrázkovou učebnici pro děti.

Bedřich Bridel psal duchovní poezie Jesličky, Adam Michna z Otradovic složil Chtíc, aby spal - českou koledu, kterou zpíváme dodnes. Bohuslav Balbín psal latinsky a bránil český jazyk.

Baroko miluje alegorie, metafory a podobenství. Umění mělo být okázalé a působit na smysly i city.

Nezapomeň: Komenský = Labyrint světa + Orbis pictus. Michna = Chtíc, aby spal. Balbín = obrana češtiny.

Klasicismus a osvícenství

Klasicismus kladl důraz na rozum, řád a následování antických vzorů. Moliére psal geniální komedie - Lakomec (o Harpagonovi), Tartuffe (o pokrytci), Zdravý nemocný.

Osvícenství věřilo v sílu rozumu a pokrok. Voltaire kritizoval náboženské pověry, Rousseau napsal Emila o výchově. Daniel Defoe vytvořil Robinsona Crusoe - první dobrodružný román.

Jonathan Swift napsal Gulliverovy cesty - satirický příběh o cestách mezi trpaslíky a obry, který kritizuje lidskou společnost.

Ve preromantismu už cítíš náladu romantismu. Goethe napsal Utrpení mladého Werthera (o nešťastné lásce) a Fausta (o člověku, který prodal duši ďáblu). Schiller složil Ódu na radost - hymnu, kterou znáš z Beethovena.

Zapamatuj si: Moliére = komedie (Lakomec, Tartuffe). Swift = Gulliver. Goethe = Werther + Faust.