Figury - když slova tancují

Figury jsou jako choreografie jazyka - ozvláštňují řazení hlásek, slov nebo větných úseků. Poznáš je snadno, protože si hrají s tím, jak text vypadá a zní.

Zvukové figury ti pomohou zapamatovat si text díky opakování. Aliterace ("plyne peníz po penízku") nebo anafora (opakování na začátku veršů) fungují jako hudební rytmus. Onomatopoe pak přímo napodobuje zvuky - "řinčí řetězů hřmot".

Syntaktické figury mění způsob, jak jsou slova poskládaná. Inverze obrací pořádek slov ("Čas nový" místo "nový čas"), zatímco gradace stupňuje význam ("řítí se, pádí, běží"). Antiteze postaví vedle sebe protiklady.

Tip: Když hledáš figury, všímej si opakování - většina figur něco opakuje nebo mění obvyklé pořadí.

Tropy - když slova znamenají víc

Tropy jsou básnické ozdoby založené na přenášení významu - slova prostě znamenají něco jiného, než by měla. Jsou to vlastně jazykové hříčky, které vytváří nové obrazy.

Metafora je král tropů - přenáší význam podle podobnosti ("úl hvězd", "hřeben střechy"). Metonymie zase nahrazuje celek částí nebo naopak ("poslouchat Dvořáka" = poslouchat jeho skladby). Personifikace dává lidské vlastnosti neživým věcem ("Vánoce klepou na dveře").

Některé tropy pracují s velikostí významu. Hyperbola přehání ("Stokrát jsem tě prosila"), zatímco litotes zmírňuje pomocí dvojího záporu ("nebylo nelehké"). Ironie pak říká pravý opak toho, co myslí.

Symbol je zvláštní - konkrétní věc představuje něco abstraktního (srdce = láska, kříž = víra). Na rozdíl od metafory funguje v celé kultuře, ne jen v jednom textu.

Pozor: Metafora vs. přirovnání - metafora říká "je", přirovnání říká "jako" (metafora: "jsi anděl" vs. přirovnání: "jsi jako anděl").