Romantismus - základní charakteristika

Romantismus vznikl v první polovině 19. století jako reakce na velkou francouzskou revoluci, napoleonské války a nástup kapitalismu. Lidé ztratili ideály a romantičtí umělci hledali únik od realiy, která je neuspokojovala.

Hlavní znaky romantismu jsou snadno rozpoznatelné: konflikt hrdiny se společností, subjektivita (autor se promítá do svých postav), osamělost a únik do přírody. Romantici milovali kontrast, bizarnost a individualismus - všechno, co bylo zvláštní a výjimečné.

Důležité je rozlišovat romantického hrdinu od realistického. Romantický hrdina je často outsider, který se nevejde do společnosti a trpí neopětovanou láskou k nedostižitelné ženě.

💡 Tip: Romantismus nemá vlastní architektonický styl - soustředil se hlavně na literaturu, malbu a hudbu!

Anglický romantismus - William Blake a lord Byron

William Blake (†1827) byl první anglický romantický básník a zároveň "první básník velkoměsta" - jako první začal psát o životě ve velkých městech. Byl to univerzální umělec - básník, grafik i výtvarník. Jeho báseň "Tygr" je skvělým příkladem romantické symboliky.

George Gordon lord Byron (1788-1824) měl dramatický život plný vyhnanství a cestování. Od narození kulhal, což mu dávalo pocit méněcennosti, který vyrovnával výstřednostmi. Zemřel bojující za řeckou nezávislost proti Turkům.

Byronovo nejslavnější dílo "Childe Haroldova pouť" je rozsáhlá veršovaná báseň o šlechtici, který utíká před prázdným životem na cestu po Evropě. Typicky romanticky - hrdina se cítí vyděděncem, obdivuje divokou přírodu a touží po svobodě.

💡 Zajímavost: Byron vytvořil typ "byronského hrdiny" - rebela vyčleněného ze společnosti, který ovlivnil literaturu po celém světě.

Další anglští romantici

Percy Bysshe Shelley (1792-1822) byl dvakrát vyloučený z univerzity kvůli svobodomyslnosti. Tragicky zahynul při ztroskotání ve třiceti letech. Jeho manželka Mary Shelleyová napsala slavný román "Frankenstein". Shelleyho největší dílo "Odpoutaný Prometheus" přetváří řecký mýtus - Prometheus se stává symbolem vítězství lidského ducha.

Walter Scott (1771-1832) je považován za zakladatele historického románu. Jeho "Ivanhoe" se odehrává ve středověku a obsahuje typické romantické prvky včetně komplikovaných milostných trojúhelníků.

Jane Austenová (1775-1817) byla výjimkou - romantismu se vysmívala a psala realisticky. Její romány jako "Pýcha a předsudek" vždy končily sňatkem a byly plné vtipu. Teprve dnes je velmi čtená.

Sestry Brontëovy napsaly jedny z nejsilnějších citových románů viktoriánské éry. Charlotte napsal "Janu Eyrovou", Emily "Na Větrné hůrce" - díla, která ve své době působila revolučně.

💡 Tip: Sestry Brontëovy původně publikovaly pod mužskými pseudonymy, protože ženy měly v literatuře těžší pozici.

Francouzský romantismus - Victor Hugo

Victor Hugo (1802-1885) je nejvýznamnější postavou francouzského romantismu. Jeho otec byl napoleonský důstojník, matka revoluci odmítala - tento kontrast Huga ovlivnil na celý život. Kvůli politické opozici musel 20 let žít v exilu.

Hugo miloval kontrasty a protiklady - rád kombinoval dobro se zlem, krásu s ošklivostí. Typickým příkladem je Quasimodo z "Chrámu Matky Boží v Paříži" - má ošklivý zevnějšek, ale krásnou duši. Román zachycuje atmosféru středověké Paříže a chrám je důležitým symbolem.

"Ubožáci" (Bídníci) jsou Hugův nejslavnější román, který zachycuje "tři problémy století". Má velmi spletitý děj a byl očekávaný i zakazovaný zároveň. Obsahuje realistické i romantické prvky.

Hugo se věnoval všem literárním druhům a rád používal nadsázku k zvýraznění kontrastů. Napsal také předmluvu k dramatu Cromwell a hru "Hernani", které byly důležité pro romantické drama.

💡 Zajímavost: Hugo žil solidaritu s chudými a celý život bojoval proti útlaku v jakékoli formě.

Ruský romantismus - Alexandr Sergejevič Puškin

V ruském romantismu je silný národně osvobozenecký prvek a mesianismus (pocit, že Rusové mají spasitelskou úlohu pro svět). Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837) je označován jako "Slunce ruské literatury" a na jeho tvorbě je vidět celý vývoj ruské literatury.

Puškin studoval na carském lyceu a už v 15 letech psal báseň "Můj portrét". Za báseň "Na smrt Puškinovu" byl poslán do vyhnanství. Postupně se ale odpoutal od byronismu a vytvořil vlastní styl.

Jeho poémy "Kavkazský zajatec" a "Cikáni" ukazují rozchod s romantickým individualismem. V "Cikánech" je hrdina Aleko vyhoštěn i z cikánského společenství po vraždě.

"Evžen Oněgin" je román ve verších o mladém aristokratovi, který odmítne lásku Taťány Larinové. Později lituje, ale už je pozdě. Dílo kombinuje romantické i realistické prvky a patří mezi největší díla světové literatury.

💡 Tip: "Evžen Oněgin" je skvělým příkladem toho, jak romantismus postupně přecházel do realismu.

Michail Lermontov a polská literatura

Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841) obdivoval Byrona a rád provokoval společnost. Jeho poéma "Démon" původně líčila jednoznačně zápornou postavu, ale postupně se démon stal postavou, která se bouří nejen z nenávisti, ale i z touhy po ideálu.

"Hrdina naší doby" je román tvořený fiktivními zápisky mladého šlechtice Pečorina. Ten není schopen důstojně zvládat důsledky svých činů a přináší zkázu těm, které má rád.

V polské literatuře vyniká Adam Mickiewicz (1798-1855), syn šlechtice, který se zapojil do odbojového hnutí a druhou polovinu života prožil v pařížském exilu. Jeho poéma "Konrád Wallenrod" má témata osvobození a svobody, ale není tak typicky romantická - připomíná spíš klasicismus.

💡 Zajímavost: Polský romantismus měl silný národně osvobozenecký charakter kvůli ztrátě nezávislosti Polska.

Německý romantismus

Novalis se pokoušel spojit filozofii, poezii a přírodu. Jeho "Hymny noci" jsou založené na kontrastu dne a noci. "Jindřich z Ofterdingen" vypráví o dvacetiletém mladíkovi, který ve snu spatří záhadný modrý květ a vydává se ho hledat.

Bratři Grimmové byli knihovníci a univerzitní profesoři. Jacob se věnoval filologii, Wilhelm dějinám literatury. Jejich "Pohádky pro děti a celou rodinu" jsou mezinárodně populární a důležité pro folkloristiku. Výrazně ovlivnili českého K.J. Erbena.

E.T.A. Hoffmann (1776-1822) byl soudní úředník s uměleckými zájmy. Změnil si jméno Wilhelm na Amadeus na počest Mozarta. Jeho próza má groteskně-fantazijní ráz a kombinuje romantické prvky s realistickými. Napsal "Louskáčka" a "Mistra blechu".

Heinrich Heine (1797-1856) byl satirik a ironik, který ovlivnil české autory Havlíčka a Nerudu. Většinu života prožil v pařížském exilu. Jeho "Lorelei" je nejznámější německá romantická báseň.

💡 Tip: Hoffmannovy povídky inspirovaly slavnou operu Jacquesa Offenbacha!

Americký romantismus - Edgar Allan Poe

Edgar Allan Poe (1809-1849) měl těžký život poznamenáný alkoholismem v rodině a vlastními problémy. Je považován za mistra hororové a mysteriózní literatury.

Jeho povídka "Jáma a kyvadlo" je klasickým příkladem romantické hrůzostrašné prózy. Hlavní postava je mučena španělskou inkvizicí v temném vězení s jámou a kyvadlem, které se nebezpečně přibližuje. Časoprostor hraje klíčovou roli - pochmurné, strašidelné prostředí umocňuje napětí.

Poe často používá vyprávění v první osobě, což čtenáře více vtahuje do děje a zvyšuje nejistotu. Jeho témata jsou smrt, nadpřirozenost a nevysvětlitelné jevy.

Báseň "Havran" je lyricko-epická skladba, která patří k nejslavnějším americkým romantickým básním. Opakující se "Nevermore" (Nikdy více) vytváří hypnotický efekt.

💡 Zajímavost: Poe je považován za zakladatele moderního detektivního žánru a hororové literatury!