Charakteristika meziválečné doby a moderní umělecké směry
Po první světové válce se rozpadly staré monarchie a vznikly nové státy včetně Československa. Světová meziválečná literatura musela reagovat na hrůzy války a rychlé technologické změny. Hlavním žánrem se stal román a reportáž.
Ve 20. letech vládla poválečná krize, která vedla ke vzniku totalitních režimů – fašismu v Itálii a Německu, komunismu v Rusku. Světová hospodářská krize pak ovlivnila i literaturu, která se zaměřila na sociální témata.
Moderní umělecké směry vznikly jako revolt proti tradici. Umělci chtěli vyjádřit svět plný automobilů, letadel a elektřiny novými způsoby. Často provokovali a vydávali manifesty, které měly sjednotit jejich vize budoucnosti umění.
Tip: Zapamatuj si, že všechny směry spojovalo odmítání konvenčního umění a snaha o něco zcela nového.
Futurismus a dadaismus
Futurismus založil italský básník Marinetti v roce 1909. Futuristé chtěli "zbořit muzea" a obdivovali rychlost moderní civilizace. Používali osvobozená slova bez gramatických vazeb a experimentovali s typografií. Ve Francii a Rusku měl naopak protiválečný charakter – nejznámějším představitelem byl Vladimir Majakovskij.
Dadaismus vznikl ve Švýcarsku jako reakce na hrůzy války. Dadaisté věřili v totální anarchii a náhodu – básně vytvářeli třeba tím, že náhodně tahali slova z klobouku. Jejich díla neměla mít žádný logický smysl, výklad byl závislý pouze na divákovi.
Zakladatelem dadaismu byl Tristan Tzara. Tento směr propagoval absolutní svobodu tvorby založenou na nesmyslu a absurdnu.








