Renesance a humanismus

Renesance (francouzsky "znovuzrození") je kulturní epocha trvající od 14. do 17. století. Vznikla jako reakce měšťanstva proti nadvládě katolické církve a vrátila se k antickému ideálu dokonalého člověka. Hlavními znaky renesance jsou odklon od náboženství k přírodním vědám, zájem o člověka místo Boha, obnovení zájmu o antiku a používání mateřského jazyka v literatuře.

Současně s renesancí se rozvíjel humanismus – nový světový názor stavící do popředí poznání a vzdělání. Mezi nejvýznamnější představitele patří Michelangelo Buonarroti (sochy David, Pieta, výzdoba Sixtínské kaple) a Leonardo da Vinci (Mona Lisa, Poslední večeře, Vitruviánský muž).

V Itálii vynikli tři velikáni: Dante Alighieri $1265-1321$ napsal epickou báseň Božská komedie o cestě peklem, očistcem a rájem s průvodci Vergiliem a Beatricí. Francesco Petrarca $1304-1374$ proslul Zpěvníkem – sbírkou milostné lyriky věnované Lauře, kde používal novou básnickou formu – sonet. Giovanni Boccaccio $1313-1375$ je autorem Dekameronu – sbírky sta novel vyprávěných deseti mladými lidmi, kteří utekli před morem z Florencie.

💡 Zajímavost: Sonet (znělka) má přesnou strukturu: dvě čtyřveršové sloky (kvarteta) a dvě tříveršové sloky (terceta). První kvarteto přináší tezi, druhé antitezi a terceta syntézu.

Ve Francii vynikal François Villon $1431-1463$, který studoval na Sorboně, ale později se dostal do podsvětí a byl odsouzen k smrti. Vytvořil tzv. villonskou baladu – náročnou lyrickou báseň o čtyřech slokách s refrénem. Jeho hlavní díla jsou Malá závěť a Velká závěť, kde se snaží omluvit své špatné skutky chudobou.

Evropská renesanční literatura

Ve Španělsku nastal zlatý věk literatury v 16. a 17. století. Lope de Vega $1562-1635$ napsal veršované drama Ovčí pramen o vesničanech, kteří zabijí krutého feudála a společně se brání potrestání.

Miguel de Cervantes $1547-1616$ stvořil nesmrtelný román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Jeho hrdinou je chudý šlechtic, který se začte do rytířských románů, zblázní se a vydá se konat rytířské skutky, aby získal srdce vesnické děvečky Dulciney. Doprovází ho přízemní sluha Sancho Panza. Po mnoha tragikomických dobrodružstvích (například boj s větrnými mlýny) se vrací domů, vystřízliví ze svých snů a umírá.

V Anglii působil Geoffrey Chaucer $1340-1400$, autor Canterburských povídek – souboru příběhů vyprávěných poutníky k hrobu sv. Tomáše. Největším dramatickým géniem byl William Shakespeare $1546-1616$, herec a spolumajitel divadla Globe v Londýně.

Shakespeare napsal 36 her rozdělených do několika typů:

1. Tragédie: K vrcholným patří Romeo a Julie (tragický milostný příběh mladých lidí ze znepřátelených rodů ve Veroně), Hamlet (o dánském princi, který váhá, zda pomstít vraždu svého otce), Othello (o žárlivém generálovi, který zabije svou nevinnou ženu), a Král Lear (o starém králi, který špatně rozdělí království mezi dcery).

2. Komedie: Mezi nejznámější patří Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy a Veselé paničky windsorské.

💡 Tip k zapamatování: Klasická divadelní hra má pět částí: expozice (uvedení do děje), kolize (zápletka), krize (vyvrcholení), peripetie (obrat) a katastrofa (tragický konec).

Shakespearovské tragédie jsou považovány za vrchol světové dramatické tvorby. Jejich síla spočívá v hloubce lidských charakterů, složitých morálních dilematech a nadčasovosti témat jako jsou láska, žárlivost, moc a smrt.

Český humanismus

Český humanismus (1470–1620) se vyznačoval spojením s reformací – hnutím za nápravu církve. Oproti evropskému humanismu zdůrazňoval praktickou funkci literatury před zábavnou. Hlavní znaky českého humanismu byly zájem o pozemský život, důraz na uplatnění jedince, rozvoj humanistické češtiny a latinské literatury, a rozšíření vzdělávací literatury díky knihtisku.

Vývoj českého humanismu probíhal ve třech etapách:

1. Renesanční prvky (1470–1520) – Hynek z Poděbrad přeložil část Dekameronu a napsal báseň Májový sen
2. Počátky humanismu (1470–1520) – rozvíjel se latinský i český humanismus
3. Rozkvět humanismu (1530–1630) – největší rozkvět české literatury

V období počátků humanismu byl nejvýznamnější osobností Viktorin Kornel ze Všehrd. V předmluvě k překladu spisu Jana Zlatoústého formuloval program českého humanismu – zdůrazňoval srozumitelnou literaturu psanou česky a jazykovou dokonalost. Jeho hlavním dílem byly Knihy devatery – významný právnický spis.

💡 Věděli jste? Období od 70. let 16. století do Bílé hory (1620) se nazývá "zlatým věkem české literatury", protože tehdy vznikala díla vysoké jazykové kvality zaměřená na všestranný rozvoj člověka.

V době rozkvětu vznikala především vzdělávací a odborná literatura. Proslulou se stala Kronika česká od Václava Hájka z Libočan. Přestože obsahovala mnoho historických nepřesností a smyšlenek, byla oblíbená pro své barvité vyprávění a krásný jazyk.

Reprezentantem vrcholného období byl Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599), univerzitní profesor, tiskař a vydavatel. Organizoval kulturní život a usiloval o povznesení české literatury. Jeho hlavním dílem byl Kalendář historický – přehled světových dějin podle výročí.

České humanistické osobnosti a jejich dílo

Jan Blahoslav (1523–1571) byl prvním biskupem Jednoty bratrské a představitelem všestranně vzdělaného humanisty. Jeho dílo Gramatika česká bylo významným jazykovědným počinem, ve kterém zdůrazňoval jazykovou a slohovou správnost. V Filipice proti misomusům (nepřátelům vzdělání) dokazoval důležitost vzdělání i pro členy Jednoty bratrské.

Blahoslavův nejdůležitější příspěvek spočíval v překladu Nového zákona, na který navázala skupina autorů z Jednoty bratrské překladem celé bible. Tak vznikla šestisvazková Bible kralická (1579–1594), vrcholné dílo české literatury, které vynikalo kvalitou překladu i výtvarným zpracováním. Bible kralická významně ovlivnila další vývoj českého jazyka a literatury nejen v Čechách, ale i na Slovensku.

Tento "zlatý věk" české literatury je spojen s růstem sebevědomí českého národa před tragickými událostmi Bílé hory (1620). Humanističtí autoři kladli důraz na jazykovou čistotu, vzdělání a všestranný rozvoj osobnosti – hodnoty, které jsou aktuální i dnes.

💡 Tip pro studium: Bible kralická představuje jeden z nejdůležitějších jazykových vzorů. Její jazyk byl tak vytříbený, že se k němu vraceli i obrozenci o dvě století později, když obnovovali spisovnou češtinu.

Porovnáme-li český a evropský humanismus, vidíme zajímavé rozdíly: zatímco evropští humanisté často psali zábavnou literaturu inspirovanou antikou, čeští se více zaměřovali na vzdělávání, jazykové otázky a náboženské reformy. To souviselo s husitskou tradicí a specifickým vývojem českých zemí v 15. a 16. století.

Po porážce českých stavů na Bílé hoře v roce 1620 toto plodné období české literatury končí a nastává dlouhá etapa úpadku způsobená pobělohorskou rekatolizací a germanizací.