Renesance a humanismus
Renesance (francouzsky "znovuzrození") je kulturní epocha trvající od 14. do 17. století. Vznikla jako reakce měšťanstva proti nadvládě katolické církve a vrátila se k antickému ideálu dokonalého člověka. Hlavními znaky renesance jsou odklon od náboženství k přírodním vědám, zájem o člověka místo Boha, obnovení zájmu o antiku a používání mateřského jazyka v literatuře.
Současně s renesancí se rozvíjel humanismus – nový světový názor stavící do popředí poznání a vzdělání. Mezi nejvýznamnější představitele patří Michelangelo Buonarroti (sochy David, Pieta, výzdoba Sixtínské kaple) a Leonardo da Vinci (Mona Lisa, Poslední večeře, Vitruviánský muž).
V Itálii vynikli tři velikáni: Dante Alighieri napsal epickou báseň Božská komedie o cestě peklem, očistcem a rájem s průvodci Vergiliem a Beatricí. Francesco Petrarca proslul Zpěvníkem – sbírkou milostné lyriky věnované Lauře, kde používal novou básnickou formu – sonet. Giovanni Boccaccio je autorem Dekameronu – sbírky sta novel vyprávěných deseti mladými lidmi, kteří utekli před morem z Florencie.
💡 Zajímavost: Sonet (znělka) má přesnou strukturu: dvě čtyřveršové sloky (kvarteta) a dvě tříveršové sloky (terceta). První kvarteto přináší tezi, druhé antitezi a terceta syntézu.
Ve Francii vynikal François Villon , který studoval na Sorboně, ale později se dostal do podsvětí a byl odsouzen k smrti. Vytvořil tzv. villonskou baladu – náročnou lyrickou báseň o čtyřech slokách s refrénem. Jeho hlavní díla jsou Malá závěť a Velká závěť, kde se snaží omluvit své špatné skutky chudobou.















