Literární druhy a žánry

Každé literární dílo patří do jednoho ze tří základních literárních druhů. Lyrika vyjadřuje pocity a nálady bez děje, epika má děj a vyprávění, zatímco drama kombinuje děj s jevištním provedením.

V lyrice najdeš různé žánry od písní s pravidelným rytmem přes ódy (oslavné básně) až po elegie (žalozpěvy). Zajímavé jsou kaligramy - básně, které tvoří obrazy, nebo pásma - rozsáhlé básně používající metodu asociace.

Epika se dělí podle rozsahu. Do velké epiky patří epos, do střední román s více postavami a komplexním dějem. Malá epika zahrnuje povídky, novely, ale i pohádky, bajky nebo anekdoty s nečekaným závěrem.

Tip: Pamatuj si, že každý žánr má své typické znaky - romance má optimistický tón, balada je tragická, apokrif obsahuje zakázané postavy.

Výrazové prostředky a verš

Rým vytváří zvukovou shodu na konci veršů. Můžeš se setkat se sdruženým (aabb), střídavým (abab) nebo obkročným (abba) rýmem. Verš může být pravidelný, nepravidelný nebo volný.

Jazykové prostředky oživují text. Aliterace opakuje stejné hlásky na začátku slov, anafora opakuje slova na začátku veršů. Metafora přenáší význam na základě vnější podobnosti, metonymie na základě vnitřní souvislosti.

Důležité jsou i personifikace (oživení věcí), hyperbola (nadsázka) nebo ironie. Epizeuxis opakuje slova v jednom verši, zatímco gradace postupně stupňuje význam.

Pozor: Nezaměňuj metaforu s metonymií - metafora pracuje s vnější podobností, metonymie s vnitřní souvislostí.

Starověká a antická literatura

Nejstarším dílem světové literatury je Epos o Gilgamešovi ze sumerské kultury. Bible představuje základ hebrejské literatury, rozděluje se na Starý zákon (židovské náboženství) a Nový zákon (křesťanství).

Antická literatura $1400-400 n.l.$ věřila v člověka, rozum a demokracii. Homér vytvořil Iliadu o trojské válce a Odysseu o Odysseově návratu domů. Ezop se proslavil bajkami.

Sofokles uvedl na scénu třetího herce a napsal tragédii Antigona o konfliktu mezi zákony vládců a morálkou. Římský Ovidius analyzoval lásku ve sbírce Umění milovat.

Středověká literatura se zaměřovala na náboženské náměty s hrdiny-mučedníky. Cílem bylo poučovat pomocí alegorie a symboliky. Slavná Píseň o Rolandovi líčí Karlovy výpravy.

Počátky české literatury

Konstantin a Metoděj přinesli z Byzance staroslověnštinu a hlaholici. Konstantin vytvořil písmo pro překlad bible a dalších děl, zachované v Kyjevských listech.

Kosmas napsal Kroniku českou, kde čerpal ze tří zdrojů - vyprávění starců, pamětníků a vlastních zážitků. Hospodine, pomiluj ny je první česká duchovní píseň.

Dalimilova kronika byla psána česky ve verších. Mastičkář představuje nejstarší české světské drama - frašku o třech Mariích kupujících masti.

Jan Hus kritizoval prodej odpustků a bohatý život církve. Napsal latinské spisy jako O církvi a české spisy včetně Dcerky - poučného textu pro ženy a dívky.

Zajímavost: Kosmova kronika obsahuje ojedinělá česká slova - bohemiky, většinou místní názvy.

Renesance a humanismus

Renesance (14.-16. století) se obrátila k pozemskému životu a oslavovala člověka. Dante napsal Božskou komedii - alegorický epos o putování Peklem, Očistcem a Rájem s průvodcem Vergiliusem.

Shakespeare prošel třemi obdobími tvorby - od optimistických komedií přes pesimistické tragédie jako Hamlet až po smířlivé hry. Cervantes parodoval rytířské romány v Donu Quijotovi.

Humanismus zdůrazňoval lidskou individualitu a rovnost před Bohem. Petrarca jako "otec humanismu" napsal Zpěvník s sonety věnovanými Lauře.

Baroko přineslo nejistotu a fantazii nad rozumem. Komenský napsal Labyrint světa a ráj srdce - kritiku soudobé společnosti. Bridel tvořil duchovní lyriku.

Tip: Klasicismus zavedl přísná pravidla a dělil literaturu na vysokou (tragédie, epos) a nízkou (komedie, satira).

Osvícenství a romantismus

Osvícenství prosazovalo rozum a vědu proti náboženské ideologii. Voltaire psal filozofické romány, Swift satirické Gulliverovy cesty. Diderot a d'Alembert vytvořili Encyklopedii.

Sentimentalismus zdůrazňoval city prostého člověka. Goethe napsal Utrpení mladého Werthera v dopisech a Fausta o lidské existenci.

Romantismus oslavoval lásku, city a tajemno. Hrdina trpí "světabolem" a necítí se součástí světa. Byron vytvořil Childe Haroldovu pouť, Hugo napsal Chrám Matky boží v Paříži.

Puškin v Evženu Oněginovi představil typ "zbytečného člověka". Gogol satiricky kritizoval společnost v Revizorovi. Poe založil horor a sci-fi.

Pamatuj si: Romantismus preferoval minulost nebo budoucnost před současností, přírodu před civilizací a city před rozumem.

České národní obrození

Národní obrození probíhalo ve čtyřech etapách. Obranná fáze s Dobrovským zachraňovala jazyk. Ofenzivní fáze s Jungmannem rozvíjela slovník a literaturu.

Vrcholná fáze přinesla Tyla s hymnou v Fidlovačce a Máchův Máj. Čelakovský tvořil Ohlas písní českých, objevily se Rukopisy královédvorský a zelenohorský.

Poslední etapa zahrnuje Havlíčka Borovského s Epigramy a Boženu Němcovou s Babičkou. Vznikaly časopisy a divadla podporující českou kulturu.

Realismus chtěl pravdivě zobrazit společnost. Balzac detailně popisoval ve Lidské komedii, Flaubert analyzoval paní Bovaryovou, Zola experimentoval s různými sociálními prostředími.

Fakt: Jungmannův česko-německý slovník obsahoval přes 120 000 slov a zásadně obohatil češtinu.

Česká literatura 2. poloviny 19. století

Májovci navázali na Máchovo dílo a požadovali uměleckou svobodu. Neruda psal Hřbitovní kvítí, Arbes vytvořil nový žánr romaneto - krátkou prózu s dobrodružným dějem a pointou.

Ruchovci kolem almanachu Ruch řešili aktuální národní problémy. Čech napsal Adamity, Krásnohorská intimní přírodní lyriku. Označovali se jako "škola národní".

Lumírovci prosazovali světovost a svobodu básnické tvorby podle francouzského parnasismu. Vrchlický napsal Noc na Karlštejně, Sládek lidové Selské písně.

Vilém Mrštík vytvořil realistické drama Maryša o donuceném sňatku. Alois Jirásek psal historickou prózu včetně pohádkové hry Lucerna.

Rozdíl: Ruchovci byli "školou národní" zaměřenou na české problémy, Lumírovci "školou kosmopolitní" otevřenou světu.

Moderna a fin de siècle

Prokletí básníci kritizovali systém a experimentovali. Rimbaud dosáhl největší proslulosti s Iluminacemi. Baudelaire šokoval Květy zla, Wilde napsal Obraz Doriana Graye.

Impresionismus zachycoval okamžité dojmy, symbolismus pracoval s nepřímými významy, dekadence se zabývala smrtí a morbidními tématy. Whitman zavedl volný verš.

Česká moderna (1895) prosazovala individualismus a svobodu projevu. Machar psal sociální lyriku Confiteor, Březina mystické Svítání na západě, Sova intimní Květy nálad.

Moderní revue se zaměřovala na dekadenci. Karásek napsal provokativní Sodomu, Hlaváček vlastenecké Sokolské sonety. Šalda teoreticky zdůvodňoval modernu.

Tip: Generace anarchistických buřičů kolem Neumanna žili bohémsky a hlásali politické názory v časopise Nový kult.

Avantgarda 20. století

Futurismus (1909) oslavoval budoucnost a moderní civilizaci. Marinetti napsal manifest, poezie používala "osvobozená slova" vytržená z kontextu bez gramatických pravidel.

Kubismus aplikoval geometrické tvary do literatury a propojil poezii s prózou. Kubofuturismus používal hovorové prvky a vulgarismy. Majakovskij psal schůdkovitým veršem určeným k recitaci.

Apollinaire založil několik avantgardních směrů. Alkoholy používaly metodu asociace, kaligramy spojovaly poezii s výtvarným uměním. Báseň Pásmo přeložil Čapek.

Expresionismus $1910-1920$ vyjadřoval pocity strachu, úzkosti a osamělosti. Morgenstern experimentoval se zvuky a vizuální stránkou v Šibničních písních.

Zajímavost: Apollinairovy kaligramy jsou "básně-obrazy", kde text vytváří vizuální podobu předmětu, o kterém báseň pojednává.