Bohumil Hrabal a Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal, narozený 28. března 1914 v Brně, patří mezi nejvýznamnější české prozaiky. Po studiích práv na Karlově univerzitě vystřídal různá povolání – pracoval jako výpravčí, pojišťovací agent nebo balič starého papíru. Právě zkušenosti z železnice později zúročil v novele Ostře sledované vlaky.
Hrabalovo dílo se vyznačuje originálním stylem, který mistrně kombinuje komické a tragické prvky. Jeho tvorba spadá do druhé vlny válečné prózy v období 1958-1968. Během normalizace byl Hrabal na pět let zakázán a jeho díla vycházela v samizdatu, později se vrátil do oficiální literatury.
"Ostře sledované vlaky" vyprávějí příběh mladého výpravčího Miloše Hrmy po jeho neúspěšné sebevraždě. Hlavními motivy jsou vlaky, válka, dospívání a odpor proti fašismu. Film natočený podle této novely režisérem Jiřím Menzelem získal v roce 1968 Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Zajímavost: Hrabal je po Jaroslavu Haškovi a Karlu Čapkovi třetím nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Mezi jeho další významná díla patří "Obsluhoval jsem anglického krále", "Postřižiny" nebo "Slavnosti sněženek".
V kontextu české literatury 2. poloviny 20. století je důležité si uvědomit rozdělení na literaturu oficiální, samizdatovou a exilovou. Hrabal patřil (s výjimkou let 1970-1975) mezi autory, jejichž díla mohla vycházet oficiálně, což svědčí o jeho schopnosti balancovat mezi uměleckou pravdivostí a tehdejšími požadavky režimu.
