Začátek - Od školních lavic na frontu

Představ si, že by tě tvůj učitel přesvědčoval, abys šel bojovat do války. Přesně to se stalo Pavlovi Baumerovi a jeho spolužákům na gymnáziu. Profesor Kantorek byl fanatický vlastenec, který chlapce neustále tlačil k narukování do první světové války.

Tlak byl tak silný, že nakonec podlehli všichni - i ten jediný student, který se původně bránit. Společenské ponížení a výsměch ho donutily změnit názor.

Osmnáctiletí kluci se pak ocitli ve výcvikovém táboře, kde je důstojníci tvrdě šikanovali. Dřina a ponižování měly z civilistů udělat vojáky připravené na hrůzy války. Postupně si osvojovali odolnost a odvahu, kterou brzy budou potřebovat.

Zapamatuj si: Kantorekův fanatismus ukazuje, jak mohou autority zneužít svůj vliv k manipulaci mladých lidí.

První zkušenosti s válkou

Jakmile chlapci dorazili na západní frontu, okamžitě pochopili, co znamená mít pevné nervy. Život na frontě byl brutální - slabí umírali, silnější měli šanci přežít. Bojovalo se mezi německými a francouzskými vojáky ukrytými v zákopech.

Pavlův kamarád Kammerich byl vážně zraněn do nohy a lékaři mu ji museli amputovat. Když zemřel, ostatní jeho smrt přijali s chladným odstupem. Nikdo si ji nechtěl připustit - otupělost je chránila před šílenstvím.

Vojáci se postupně měnili z lidských bytostí na zvířata. Ztratili svou jedinečnost a stali se jen anonymní částí válečné mašinérie. Neustálý pohled na smrt je změnil od základů.

Na frontě mizely všechny dobré lidské vlastnosti, pouze přátelství přetrvávalo a sílilo. Pro vojáky znamenalo všechno - stejně jako jídlo, které přinášelo krátké okamžiky radosti.

Důležité: Otupělost vůči smrti byla obranný mechanismus, který vojákům pomáhal psychicky přežít.

Návrat domů a konec

Pavel dostal čtrnáctidenní dovolenou a vydal se domů za matkou. Zjistil ale dvě věci - jeho matka má rakovinu a on sám se už nedokáže vrátit k normálnímu životu. Válka ho změnila natolik, že ztratil část své lidskosti.

Po návratu hlídal ruské zajatce a pak se vrátil ke své původní rotě. Němci začínali prohrávat - docházela jim munice, jídlo i vojáci. Všichni věděli, že konec války se blíží.

Při průzkumné misi se Pavel ukryl do trychtýře, kam spadl francouzský voják. V panice ho Pavel probodl dýkou a pak musel sledovat jeho pomalé umírání. Uvědomil si, že nezabil nepřítele, ale člověka stejného jako on.

Katcza, jeho poslední živý přítel, byl smrtelně zraněn střepinou do hlavy. Pavel ztratil posledního kamaráda a s ním i poslední zbytek naděje. Pavel zemřel v říjnu 1918, krátce před koncem války, kdy bylo na západní frontě klid.

Ironie osudu: Pavel zemřel těsně před koncem války - jeho smrt tak byla ještě tragičtější a zbytečnější.