Moderní básnické směry 19.-20. století
Symbolismus staví na víceznačnosti a mystice. Charakteristické je používání symbolů a synestezie (vyvolání vjemů jednoho smyslu jiným). Básníci často pracují s oxymorony, kladou důraz na hudebnost a tvorbu obrazů. Významným představitelem je Charles Baudelaire se sbírkou Květy zla.
Dekadence vyjadřuje pocity únavy, pesimismus a vzdor vůči společnosti. Typická je provokace, morbidita spojená s erotikou. Mezi hlavní představitele patří Oscar Wilde s dílem Obraz Doriana Graye, které pracuje s faustovským motivem a kritikou společnosti. Wilde také napsal divadelní hru Ideální manžel.
Impresionismus zachycuje prchavé okamžiky, atmosféru a pocity. Vyznačuje se obrazností a zvukomalbou. K tomuto směru patří R.M. Rilke, který není typickým dekadentem, ale tvůrcem moderní poezie. Christian Morgenstern ve sbírkách Šibeniční písně a Palmström experimentuje s jazykem a fantazií, používá volný verš.
💡 Srovnej tyto směry s romantismem - zatímco romantismus byl zaměřený na emoce a ideály, moderní směry častěji experimentují s formou, jazykem a reflektují složitost moderní doby.
Civilismus oslavuje moderní dobu, dynamiku a pohyb. Vyjadřuje obdiv k člověku, práci a víru v pokrok. Hlavním představitelem je Walt Whitman se sbírkou Stébla trávy, obsahující meditativní hymny. Jeho tvorba výrazně ovlivnila českou i světovou poezii.
Mezi tzv. prokleté básníky patří Paul Verlaine (sbírky Romance beze slov, Moudrost, Saturnské básně) a Arthur Rimbaud (Opilý koráb, Iluminace). Jsou známí svým bohémským životem, odporem ke společnosti, provokací a experimentováním s jazykem. Verlaine a Rimbaud měli komplikovaný vztah, který ovlivnil jejich tvorbu. Stéphane Mallarmé přispěl svým dílem Faunovo odpoledne a je spojován se symbolistickou poezií a lyričností.