České meziválečné drama - nové směry po roce 1918

Po první světové válce se české divadlo vydalo dvěma úplně odlišnými cestami. Tradiční divadla jako Národní nebo na Vinohradech držela klasický repertoár a uvádějí hry Karla Čapka a Františka Langera.

Opačný proud představoval avantgardní směr, který přinesl úplně nové pojetí divadla. Nejvýznamnější bylo Osvobozené divadlo založené v roce 1925 Jindřichem Honzlem a Jiřím Frejkem jako součást umělecké skupiny Devětsil.

Největšími hvězdami se stala autorská dvojice Jan Werich a Jiří Voskovec ve spolupráci s hudebníkem Jaroslavem Ježkem. Jejich typické forbíny - improvizované dialogy na předscéně - bavily publikum politickou satirou a humorem.

Zajímavost: Osvobozené divadlo bylo uzavřeno v roce 1938 kvůli politické situaci. Werich, Voskovec i Ježek museli emigrovat do USA.

Osobnosti českého meziválečného divadla

Jan Werich se stal skutečnou legendou českého humoru. Po emigraci do USA se vrátil a proslavil se filmy jako Císařův pekař nebo pohádkami Finfárum. Bohužel během normalizace nesměl veřejně vystupovat.

Jiří Voskovec pocházel z dvojjazyčné rodiny a část studií absolvoval ve Francii. Na rozdíl od Wericha zůstal trvale v USA, kde hrál například ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. S Werichem si celý život dopisoval, i když se už téměř neviděli.

Jaroslav Ježek byl hudební génius, který do Čech přinesl jazz a blues z pařížských kabaretů. Narodil se téměř slepý a později byl i nedoslýchavý, což mu však nebralo v tvorbě. Zemřel tragicky mladý v USA na selhání ledvin.

Emil František Burian založil Divadlo D34 a usiloval o "syntetické divadlo" spojující drama, tanec a pantomimu. Přežil koncentrační tábor Dachau a napsal o tom knihu Povídky odtamtud.

Tip na zkoušení: Pamatuj si, že všichni tito umělci byli ovlivněni dadaismem, futurismem a poetismem!

Dramatická tvorba a vývoj k politickému divadlu

Karel Čapek přinesl do dramatu varování před technickými vynálezy a jejich zneužitím. Jeho R.U.R. varuje před roboty, Ze života hmyzu kritizuje špatné lidské vlastnosti a Bílá nemoc představuje jasné varování před nacismem.

František Langer se zaměřil na vlastenecká témata v Jízdní hlídce o legionářích nebo v Periférii, která zobrazuje pražské předměstí a motiv zločinu.

Tvorba Wericha a Voskovce prošla výrazným vývojem. Začínali lehkými revuemi jako Vest Pocket Revue, kde objevili forbíny. Postupně přešli k dadaistickým hrátkám typu Golem nebo Fata Morgana.

S nástupem fašismu se jejich tvorba změnila v politickou satiru. Caesar reagoval na diktatury s prvky Mussoliniho, Kat a blázen obsahoval slavnou píseň "Hej, rup!" a obecně jejich hry poukazovaly na nebezpečí nacismu.

Pro maturitu: Zapamatuj si přechod od zábavy k politické satirě - to je klíčová charakteristika vývoje meziválečného divadla!