Společenské změny na přelomu století

Přelom 19. a 20. století byl pro Čechy obdobím obrovských změn. Elektřina začala prodlužovat lidem den, zkrácená pracovní doba dávala prostor k seberealizaci a vznikaly politické strany spojené myšlenkou samostatnosti.

Kapitalismus měnil českou společnost - vznikaly české banky, Emil Škoda vyvíjel auta, Laurin a Klement výrobili první kola. Jubilejní výstava v Praze ukázala sílu českého podnikání.

Umělci už nechtěli opěvovat vlastenectví jako za Národního obrození. Místo toho se orientovali na avantgardu ze zahraničí a radikalizovali českou kulturu. Secese s jejími křivkami a detaily (Obecní dům, Alfons Mucha) symbolizovala tento nový přístup.

Tip: Nezapomeň na souvislost mezi technickým pokrokem a uměním - elektřina dala lidem víc času na kulturu!

Manifest české moderny a její proudy

Manifest české moderny z roku 1895 nebyl závazný dokument, ale změnil všechno. Reagoval na podněty z Francie a formuloval, jak má vypadat nové umění.

Hlavní myšlenky manifestu byly jasné: umění nesmí být jen pasivní reprodukcí reality, musí podporovat individualismus a autoři mají být aktivní. S národním obrozením je konec, jazyk je jen prostředkem, ne cílem.

Generace 90. let (Sova, Machar, Březina) vytvořila několik uměleckých proudů. Impresionismus zachycoval okamžité dojmy, symbolismus pracoval s tajemnými obrazy, realismus se věnoval každodennímu životu. Dekadence šokovala společnost a anarchismus (Gellner) bouřil proti všemu.

Zapamatuj si: Manifest platil až do 1. světové války - ovlivnil tři desetiletí české literatury!

František Xaver Šalda - kritik a myslitel

František Xaver Šalda byl hlavní teoretik české moderny a nejdůležitější literární kritik své doby. Pocházel z německého Liberce, ale stal se profesorem románské literatury a spoluautorem Manifestu české moderny.

Šalda měl neuvěřitelný talent odhadnout spisovatele - až na výjimky jako Karel Čapek (nejdřív mu nevěřil) nebo Růžena Svobodová (přeceňoval ji kvůli milostného poměru). Ve čtyřiceti dostal nemoc míchy, která mu ztížila pohyb.

Jeho hlavní díla formovala českou literární kritiku. "Syntetizm v novém umění" obhajoval moderní přístup, "Boje o zítřek" definovaly principy kritiky. Požadoval, aby kritik byl vzdělaný v humanitních vědách a nebál se říct pravdu.

"Šaldův zápisník" byl jeho vlastní časopis, kde publikoval literární i politické texty. V díle "Duše a dílo" zhodnotil Máchu a Němcovou, v "O nejmladší poezii české" objevil Nezvala a Seiferta.

Důležité: Šalda věřil, že literární kritik je součástí literární tvorby - není jen pozorovatel!

Josef Svatopluk Machar - satirik a epik

Josef Svatopluk Machar byl Šaldovým spolupracovníkem a spoluautorem Manifestu české moderny. Pocházel z bohaté kolínské rodiny, ale většinu života strávil jako úředník ve Vídni, což mu dalo nadhled nad českou situací.

Na žádost Masaryka se stal generálním inspektorem československé armády, ale brzy se s prezidentem rozešel kvůli kritickým názorům. Politicky dospěl až k českému fašismu (ne německému). Ovlivnil ho Havlíček - psal především satirickou epickou poezii.

Jeho lyrické sbírky "Čtyři knihy sonetů" a "Confiteor" (vyznání) byly provokativní a satirické. Věnoval se negativním jevům společnosti, ale psal i milostné verše. "Magdalena" a "Zde by měly květ květy" kritizovaly postavení žen v manželství.

"Svědomím věků" procházelo historii lidstva - obdivoval renesanci a antiku, odsuzoval středověk. Báseň "Jed z Judey" ostře kritizovala křesťanství. "Žalozpěvy z Vídně" hodnotily poměry v Čechách, "Satiricon" navazovalo na Havlíčkovy epigramy.

Fakt: Machar byl jedním z mála českých básníků, kteří psali především epickou poezii!

Otokar Březina - mistr symbolismu

Otokar Březina představoval vrchol českého symbolismu a individualismu. Narodil se v Počátkách jako jediné dítě ševce, od dětství byl nemocný a žil samotářsky jako učitel na malých školách na Vysočině.

Měl pouze dva přátele - sochaře Františka Bílka a kněze Jakuba Demla. Několikrát byl nominován na Nobelovu cenu, ale vždy odmítl. Napsal pět básnických sbírek během krátké doby, poté se věnoval pouze esejům.

Jeho poezie byla plná spirituality, symbolů a témat smrti a zmaru. Psal volným veršem, často se odpoutával od reality. Vývoj jeho tvorby šel od krajního individualismu k pochopení významu kolektivu.

"Tajemné dálky" vyvolaly rozruch, "Svítání na západě" oslavovalo smrt, "Větry od pólu" vrcholily individualismem. "Stavitelé chrámů" rozlišovaly průměrné lidi a výjimečné osobnosti. "Ruce" symbolizovaly propojení všech lidí v nekonečném řetězci.

Klíčové: Březina prošel od totálního individualismu k víře v lidské společenství!

Antonín Sova - impresionista přírody

Antonín Sova pocházel z Pacova na Vysočině a stal se hlavním představitelem českého impresionismu. Jeho matka zemřela, s nevlastní matkou si nerozuměl, proto utíkal do přírody - tam se zrodil jeho umělecký pohled na svět.

Vystudoval práva, působil jako úředník a nakonec řídil pražskou městskou knihovnu. Ve 36 letech si vzal 17letou dívku, ale manželství se nepovedlo. Nemoc míchy mu ztížila pohyb, podobně jako Šaldovi a Březinovi.

Hudba a příroda ho nejvíc ovlivnily. Jeho poezie byla melodická, realistická, ale často smutná. Psal přírodní lyriku se silným sociálním cítěním.

Lyrické sbírky "Z mého kraje" a "Květy intimních nálad" byly libozvučné a smyslové. "Soucit a vzdor", "Zlomená duše" a "Vybouřené smutky" představovały společenskou poezii podobnou Březinově. "Údolí nového království" vytvářelo vysněný romantický svět. Po roce 1918 psal i vlasteneckou poezii.

Zajímavost: Sova napsal i historický román "Pankrác Budecius, kantor" inspirovaný svým otcem!

Karel Hlaváček - dekadentní umělec

Karel Hlaváček představoval českou dekadenci - chtěl šokovat společnost a něčím ji ohromit. Pocházel z chudých pražských vrstev, vystudil střední školu, ale byl bez stálého příjmu a věnoval se umění.

Během života byl úspěšnější jako výtvarník než básník - ilustroval Moderní revue a práce svých kolegů. Paradoxně byl i zapáleným členem Sokola, což kontrastovalo s jeho dekadentními názory.

Svůj zdravotní stav před přáteli tajil a zemřel velmi mladý na tuberkulózu. Jeho umění vyjadřovalo opovržení společností a snahu vytvořit něco šokujícího a nového.

Hlaváček reprezentoval ten směr české moderny, který se chtěl radikálně distancovat od všeho tradičního a buržoazního. Společně s ostatními dekadenty tvořil protiváhu k impresionistům jako Sova nebo symbolistům jako Březina.

Pamatuj: Hlaváček ukazuje, že česká moderna nebyla jednotná - obsahovala velmi různé proudy!