Česká moderna - konec 19. století

V 90. letech 19. století přišla do české literatury skupina mladých spisovatelů, kteří se rozhodli zlomit vaz dosavadním pravidlům. Odmítli, aby jejich tvorba sloužila jen politickým cílům, a začali psát podle svého.

Inspiraci našli u mladých vědců, kteří dokázali nepravost Rukopisů (Masaryk, Goll, Gebauer). Česká moderna oficiálně vznikla roku 1895, když se skupina autorů sešla a vydala manifest. Podepsali ho významní spisovatelé jako F.X. Šalda, J.S. Machar, A. Sova nebo O. Březina.

Tito autoři žili jako bohéma - pohrdali měšťáckým životem a scházeli se třeba v olšanské vile S.K. Neumanna. Vedli nevázaný život, ale zároveň tvořili vážná díla s novými uměleckými záměry.

Důležitý byl časopis Moderní revue $1894-1925$, který vydávali Jiří Karásek ze Lvovic a Arnošt Procházka. Publikovali v něm nejen české autory, ale i zahraniční jako Baudelaire nebo Oscar Wilde.

Tip: Zapamatuj si, že Česká moderna se rychle rozpadla, jakmile splnila svůj účel - vymanit literaturu z politiky.

Antonín Sova $1864-1928$

Antonín Sova byl jeden z nejtalentovanějších představitelů České moderny. Narodil se v Pacově, studoval práva (nedokončil kvůli penězům) a nakonec pracoval v Městské knihovně v Praze. Byl samotář s dlouholetou nemocí.

Začínal jako impresionista se sbírkami Květy intimních nálad a Z mého kraje. Pak přešel k protispolečenské revoltě ve sbírkách Soucit a vzdor nebo Zlomená duše. Ve Zlomené duši najdeš slavnou báseň Smetanovo kvarteto Z mého života - sleduje tragédii génia, kterého uštvala hloupost okolí.

Vrcholem jeho tvorby je sbírka Ještě jednou se vrátíme, kde mistrně líčí nálady a krajinu mládí. Postupně přecházel od impresionismu k symbolismu.

Otokar Březina $1868-1929$

Otokar Březina (vlastně Václav Jebavý) byl symbolista světové úrovně. Narodil se v chudé rodině obuvníka v Počátkách a celý život učil na obecných školách. Obrovský otřes pro něj byla smrt obou rodičů během jediného týdne roku 1890.

Jeho první sbírka Tajemné dálky (1895) je plná vzpomínek na neradostné dětství. Básně jako Mrtvé mládí nebo Moje matka ukazují, jak se jeho osudem stala samota a bolest. Postupně se začal zajímat o mysticismus.

Ve sbírce Svítání na západě chápe smrt jako vysvobození z pozemských strastí. Větry od pólů jsou jeho nejabstraktnější sbírkou, kde hledá duchovní jednotu lidstva.

Vrchol jeho tvorby představují Stavitelé chrámu a Ruce. "Staviteli chrámu" jsou básníci a umělci, kteří budují lepší budoucí svět. V posledních Rukou věří, že každý člověk je spojen s vesmírem řetězem neviditelných rukou.

Zapamatuj si: Březina postupoval od osobní bolesti přes mystiku až k víře v duchovní jednotu lidstva.

Karel Hlaváček $1874-1898$

Karel Hlaváček byl hlavní představitel české dekadence - směru soustředěného kolem Moderní revue. Narodil se v pražské dělnické rodině, což ovlivnilo jeho vztah k chudým. Zemřel tragicky mladý ve 24 letech na tuberkulózu.

Začínal zdravě se Sokolskými sonety, ale pak se přiklonil k dekadenci. Ve sbírce Pozdé k ránu uniká do světa své fantazie před nízkostí světa. Vyjadřuje melancholii, smutek a zmar.

Poslední sbírka Mstivá kantiléna vychází z obrazu gézů - zchudlých holandských rytířů, kteří marně bojovali proti Španělům. Hlaváček se stylizuje do postavy géza, který si je vědom marnosti svého odporu, ale přesto bojuje a mstí se.

Anarchističtí buřiči

Anarchističtí buřiči byli skupina mladých spisovatelů na přelomu 19. a 20. století. Jejich heslem byla neomezená svoboda člověka a odmítání jakékoli autority. Propagovali přirozenou lásku, kritizovali tradiční manželství a sexualita přestala být tabu.

Byli ovlivněni filozofií Friedricha Nietzscheho a scházeli se v olšanské vile S.K. Neumanna. Jejich časopis Nový kult propagoval anarchistické myšlenky.

Viktor Dyk $1877-1931$

Viktor Dyk byl básník, dramatik a politik v jedné osobě. Studoval práva, za války byl vězněn a po ní se stal poslancem.

Jeho první sbírky vyjadřovaly protispolečenskou vzpouru a skepsi. Slavná Milá sedmi loupežníků je básnická balada o dívce, která miluje a zrazuje své druhy - typický kult síly a vášně.

Z válečné tvorby vyniká sbírka Okno s básní Země mluví. Nejznámější prózou je novela Krysař, zpracování německé pověsti o krysaři z Hammeln, kterému radní nezaplatili za vyvedení krys, a tak zvukem píšťaly zavedl všechny obyvatele do propasti.

Zajímavost: Drama Zmoudření Dona Quijota ukazuje věčný romantický rozpor mezi snem a skutečností.

František Gellner $1881-1914$

František Gellner byl typický bohém a rebel. Po nedokončených studiích se věnoval malířství v Paříži. Začal intenzivně tvořit až od roku 1911, ale hned v roce 1914 padl ve válce.

Jeho sbírky Po nás ať přijde potopa a Radosti života jsou provokativní, ironické a výsměšné. Vystupuje v nich jako zhýralý mladík ze šantánů a hospod, ale jeho ironie často zakrývá milostné zklamání.

Fráňa Šrámek $1877-1952$

Fráňa Šrámek byl básník mládí par excellence. Nedostudoval práva, věnoval se literatuře a několikrát byl vězněn za protiválečné postoje.

Jeho první sbírky obsahovaly antimilitaristické verše (Života bído, přec mám tě rád, Modrý a rudý). Používal písňovou formu a osobní citové zaujetí - viz básně Píšou mi psaní nebo Raport.

Vrchol jeho tvorby představuje román Stříbrný vítr o dospívání studenta Jana Ratkina. Zachycuje jeho vzpouru proti otci i společnosti a první milostné zkušenosti. Podobně laděn je i román Tělo - oslava mládí a smyslnosti.

Stanislav Kostka Neumann $1875-1947$

S.K. Neumann prošel všemi literárními směry své doby. Pocházel ze zámožné rodiny, ale už v roce 1893 byl uvězněn v procesu s Omladinou.

Své první dekadentní a anarchistické sbírky shrnul do Knihy mládí a vzdoru. Pak přišla krásná přírodní lyrika Kniha lesů, vod a strání s půvabnou Vstupní modlitbou.

Revolucí v jeho tvorbě byly Nové zpěvy - civilizační poezie oslavující moderní techniku a velkoměsto (básně Chvála rotačky, Zpěv drátů). Po válce vstoupil do KSČ a napsal Rudé zpěvy.

Tip: Neumann jediný z buřičů dokázal tvůrčím způsobem zpracovat moderní civilizaci.

Petr Bezruč $1867-1958$

Petr Bezruč (Vladimír Vašek) stál mimo všechny skupiny. Syn slezského buditele pracoval jako poštovní úředník, pobyt v Místku ho inspiroval k hlavnímu dílu.

Jeho jediná sbírka Slezské písně (1909) obsahuje tři typy básní: sociální, národnostní a intimní. Stylizuje se do postavy barda vymírajícího kmene a jeho verše jsou dramatické a vzdorné.

Sociální tematiku reprezentuje Maryčka Magdonova nebo Ostrava, národnostní 70 000 či Kantor Halfar, intimní Jen jedenkrát. Autostylizaci najdeš v básních Já nebo Škaredý zjev.

Bezruč dokázal jako málokdo spojit sociální protest s uměleckou hodnotou a stal se hlasem utlačovaného Slezska.