Fráňa Šrámek (1877-1952)
Fráňa Šrámek byl básník mládí par excellence. Nedostudoval práva, věnoval se literatuře a několikrát byl vězněn za protiválečné postoje.
Jeho první sbírky obsahovaly antimilitaristické verše (Života bído, přec mám tě rád, Modrý a rudý). Používal písňovou formu a osobní citové zaujetí - viz básně Píšou mi psaní nebo Raport.
Vrchol jeho tvorby představuje román Stříbrný vítr o dospívání studenta Jana Ratkina. Zachycuje jeho vzpouru proti otci i společnosti a první milostné zkušenosti. Podobně laděn je i román Tělo - oslava mládí a smyslnosti.
Stanislav Kostka Neumann (1875-1947)
S.K. Neumann prošel všemi literárními směry své doby. Pocházel ze zámožné rodiny, ale už v roce 1893 byl uvězněn v procesu s Omladinou.
Své první dekadentní a anarchistické sbírky shrnul do Knihy mládí a vzdoru. Pak přišla krásná přírodní lyrika Kniha lesů, vod a strání s půvabnou Vstupní modlitbou.
Revolucí v jeho tvorbě byly Nové zpěvy - civilizační poezie oslavující moderní techniku a velkoměsto (básně Chvála rotačky, Zpěv drátů). Po válce vstoupil do KSČ a napsal Rudé zpěvy.
Tip: Neumann jediný z buřičů dokázal tvůrčím způsobem zpracovat moderní civilizaci.
Petr Bezruč (1867-1958)
Petr Bezruč (Vladimír Vašek) stál mimo všechny skupiny. Syn slezského buditele pracoval jako poštovní úředník, pobyt v Místku ho inspiroval k hlavnímu dílu.
Jeho jediná sbírka Slezské písně (1909) obsahuje tři typy básní: sociální, národnostní a intimní. Stylizuje se do postavy barda vymírajícího kmene a jeho verše jsou dramatické a vzdorné.
Sociální tematiku reprezentuje Maryčka Magdonova nebo Ostrava, národnostní 70 000 či Kantor Halfar, intimní Jen jedenkrát. Autostylizaci najdeš v básních Já nebo Škaredý zjev.
Bezruč dokázal jako málokdo spojit sociální protest s uměleckou hodnotou a stal se hlasem utlačovaného Slezska.