Historická a venkovská próza - obraz národa
Na konci 19. století se čeští spisovatelé zaměřili na dvě klíčová témata - historii a současný venkov. Oba směry měly ukázat, kdo vlastně Češi jsou.
Alois Jirásek se stal největším českým historikem v beletrií. Napsal obrovské množství románů pokrývajících celé české dějiny - od husitských válek (trilogie Proti všem, Mezi proudy) přes temné pobělohorské období (Psohlavci, Temno) až po národní obrození (F. L. Věk). Jeho postavy představují celý národ, ne jen jednotlivce.
Karel Václav Rais zachytil dramatické změny na českém venkově. V Kalibově zločinu popisuje manželskou tragédii, v povídkových souborech se zaměřuje na generační konflikty mezi dětmi a rodiči. Ukazuje, jak peníze ničí tradiční rodinné vztahy.
Pro maturitu: Jirásek idealizuje české dějiny, zejména husitství vidí jako vrchol našich dějin.
Gabriela Preissová a bratři Mrštíkové vytvořili realistické drama. Preissové Její pastorkyňa (později Janáčkova Jenůfa) a Maryša od Mrštíků jsou plné vášní a tragédií venkovských lidí. Tyto hry dodnes fungují, protože ukazují, jak společenské konvence ničí lidské životy. Pohádka máje od Viléma Mrštíka je naopak poetický příběh lásky mezi venkovskou dívkou a pražským studentem.