Český jazyk: Anarchističtí buřiči

Anarchističtí buřiči - úvod

Na přelomu 19. a 20. století se objevila literární skupina, která chtěla změnit svět radikálně a bez kompromisů. Anarchističtí buřiči odmítali všechno staré a zavedené - od státní moci až po tradiční hodnoty.

Jejich literatura nebyla jen uměním, ale také politickým projevem. Chtěli, aby jejich básně a texty budily lidi a nutily je přemýšlet o nespravedlnosti kolem nich.

Základní znaky anarchistických buřičů

Anarchismus byl jejich hlavní inspirací - touha po neomezené svobodě člověka bez jakékoli autority státu. Básníci zaujímali kritický postoj ke všemu starému a zavedení.

Typické pro ně byl antimilitarismus (odmítali válku) a civilismus (oslavovali moderní techniku). Na druhé straně stál vitalismus - oslava života, přírody a smyslových prožitků.

Jejich tvorbu poznáš podle kombinace pesimismu a buřičství. Byli nespokojení se světem, ale zároveň aktivně bojovali za změnu.

Tip: Zapamatuj si, že anarchističtí buřiči chtěli především svobodu - svobodu od státu, od válek, od všech autorit.

Organizace a život anarchistických buřičů

Anarchistická skupina se soustředila kolem časopisu Nový kult $1897-1905$, který vedl S. K. Neumann. Tento časopis byl jejich hlavním komunikačním kanálem.

Mnozí z těchto spisovatelů žili bohémským životem - často v chudobě, ale svobodně podle svých zásad. Jejich radikalismus se navenek projevil v hnutí Omladiny.

Bohužel jejich politická aktivita byla krutě potlačena a někteří básníci skončili ve vězení. To ale jejich tvorbu ještě více radikalizovalo.

Důležité: Časopis Nový kult a hnutí Omladiny jsou klíčové pojmy, které určitě potřebuješ znát na zkoušku.

Petr Bezruč $1867-1958$

Petr Bezruč (vlastním jménem Vladimír Vašek) byl poštovní úředník, který se stal hlasem Slezska. Jeho rodný kraj Opava ho inspiroval k tvorbě sociálních balad.

Nejvýznamnější dílo Slezské písně obsahuje básně jako Maryčka Magdónová, Kantor Halfar nebo Ostrava. V těchto básních prolíná lyriku s epikou a útočnost s ironií.

Bezruč používal nářeční prvky a dokázal se ztotožnit s prostými lidmi. Sbírka Stužkonoska modrá pak vyjadřuje touhu po vzácném a nedosažitelném.

Zajímavost: Bezruč v některých básních vystupuje sám - jako by se díval na svět očima obyčejných lidí ze Slezska.

Báseň Ostrava - analýza

Báseň Ostrava je jednou z nejslavnějších Bezručových básní o těžkém životě horníka. Autor se ztotožňuje s postavou dělníka, který "sto roků v šachtě žil" a mlčel.

Horník popisuje svůj drsný život - "uhelný prach sed mi do očí, rubíny ze rtů mi uhly". Celé tělo má poznamenané tvrdou prací v dole.

Báseň končí výhrůžkou pánům dolů: "přijde den, z dolů jde plamen a dým". Horník už nebude mlčet a chce se své situace aktivně chopit.

Pro zkoušku: Všímej si jazykových prostředků - metafory (rubíny ze rtů), hyperboly (sto roků) a anafory (opakování "sto roků").

Rozbor básně Ostrava

V básni vidíš typické znaky sociální poezie - těžká práce horníka, bezmoc vykořisťovaných dělníků, ale zároveň vzdor proti utlačovatelům. Dříve horník mlčel, nyní chce se svou situací něco dělat.

Jazykové prostředky jsou velmi expresivní: metafora "rubíny ze rtů mi uhly", epiteton "rameno bezmasé", hyperbola "sto roků v šachtě žil".

Anafora "sto roků v šachtě žil, sto roků kopal..." zdůrazňuje dlouhodobé utrpení. Celá báseň směřuje k revolučnímu vyznění.

Tip k interpretaci: Horník reprezentuje všechny utlačované dělníky, kteří se bouří proti sociální nespravedlnosti.

Viktor Dyk $1877-1931$

Viktor Dyk byl básník, dramatik, prozaik i politik v jedné osobě. Jeho první sbírky Síla života a Marnosti byly ovlivněny symbolismem a dekadencí - typická pro ně byla ironie a sarkasmus.

Později se přiklonil k anarchismu, což nejlépe vidíš ve sbírce Milá sedmi loupežníků. Jde o baladický příběh plný zla a vášně o dívce, která se mstí loupežníkům za smrt svého přítele.

Dyk dokázal mistrovksy kombinovat různé literární směry a jeho tvorba byla velmi rozmanitá - od lyrika přes dramatika až po politického komentátora.

Zapamatuj si: Milá sedmi loupežníků je Dykovo nejznámější dílo z anarchistického období - příběh o pomstě a zradě.

Viktor Dyk - báseň Země mluví

V báseň Země mluví ze sbírky Okno promlouvá sama země k svým synům. Tvrdá matka-země přiznává: "Těžce chléb jísti dala, nehýčkala jsem robě".

Země varuje před budoucností - "Neoslyš slova varující" a ptá se, kolik potomků bude trpět. Vyjadřuje obavu, že "syn tvůj kolikrát bude tě proklínat".

Báseň má filozofický ráz a zamýšlí se nad vztahem člověka a vlasti. I když je země tvrdá ke svým synům, stále je miluje a bojí se o jejich budoucnost.

Interpretace: Země představuje vlast, která své syny sice "neyhýčkala", ale varuje je před těžkými časy, které je čekají.