Carlo Goldoni: Rozbor hry Sluha dvou pánů

Základní charakteristika díla

"Sluha dvou pánů" nás zavede do Benátek 18. století, kde sledujeme vykutáleného sluhu Truffaldina. Ten se rozhodne současně sloužit dvěma pánům, aby si zajistil více jídla a peněz. Ani jeden z jeho zaměstnavatelů přitom o tom druhém netuší.

Hlavní zápletka se točí kolem Beatrice Rasponi, která se převléká za svého mrtvého bratra Federica. Snaží se získat své dědictví a najít svého milého Florinda Aretusiho. Celá situace vede k řadě vtipných nedorozumění a překvapivých zvratů.

Goldoni napsal text jako divadelní komedii plnou živých dialogů, slovních hříček a situačního humoru. V díle používá i různé dialekty, aby zdůraznil sociální rozdíly mezi postavami.

Pro zajímavost: Goldoni v této hře zachycuje klasickou podobu commedie dell'arte, ale zároveň ji inovuje tím, že vytváří pevný scénář místo tradičních improvizovaných výstupů.

Postavy a hlavní myšlenka

Hlavním hrdinou je Truffaldino – vychytralý, věčně hladový sluha, který svou mazaností zvládá sloužit dvěma pánům najednou. Jeho neustálé lhaní a improvizace tvoří hlavní komické jádro hry. Mezi další postavy patří Beatrice Rasponi převlečená za svého mrtvého bratra, její milenec Florindo, obchodník Pantalone a jeho dcera Clarice, která miluje Silvia.

Goldoni ve své hře ukazuje, že chytrost a důvtip mohou překonat i společenské rozdíly. Přestože je Truffaldino jen sluha, dokáže díky své vynalézavosti získat odměnu i lásku služky Smeraldiny. Hra nám také připomíná důležitost upřímné komunikace – většina komických situací vzniká kvůli tajnostem a nedorozuměním.

Autor Carlo Goldoni $1707-1793$ byl významným italským dramatikem a reformátorem divadla. Původně studoval práva, ale nakonec se věnoval divadlu. Proslavil se zejména tím, že reformoval commedia dell'arte – odklonil se od improvizovaného herectví a začal psát promyšlené scénáře s propracovanější psychologií postav.

Goldoniho tvorba spadá do období klasicismu, kdy se evropské divadlo více soustředilo na pravidla dramatické tvorby a jednoty místa, času a děje.

Jazykové prostředky a kulturní kontext

Goldoni mistrovský pracuje s komickou nadsázkou – Truffaldinovy kousky jsou záměrně přehnané až absurdní. Celý text je protkán dvojznačností a slovními hříčkami, které přidávají hře na komičnosti. Základním stavebním kamenem jsou situace založené na omylu – záměny, nedorozumění a překvapivá odhalení.

V době, kdy Goldoni tvořil, působili v Evropě další významní dramatici jako francouzský Molière (autor "Lakomce" a "Tartuffa"), Voltaire se svým "Candidem", anglický Henry Fielding ("Tom Jones") nebo německý Gotthold Ephraim Lessing ("Moudrý Nathan").

V českém prostředí získala hra mimořádnou popularitu díky legendární inscenaci Národního divadla v Praze, kde v hlavní roli Truffaldina exceloval Miroslav Donutil. Premiéra proběhla v roce 1994 a představení se stalo jedním z nejdéle hraných titulů Národního divadla s více než 600 reprízami.

Věděli jste? Donutil v roli Truffaldina uchvátil diváky svou pohybovou komikou, improvizací a přímou interakcí s publikem. Díky této roli se stal jedním z nejpopulárnějších českých komediálních herců.