Základní charakteristika díla

"Sluha dvou pánů" nás zavede do Benátek 18. století, kde sledujeme vykutáleného sluhu Truffaldina. Ten se rozhodne současně sloužit dvěma pánům, aby si zajistil více jídla a peněz. Ani jeden z jeho zaměstnavatelů přitom o tom druhém netuší.

Hlavní zápletka se točí kolem Beatrice Rasponi, která se převléká za svého mrtvého bratra Federica. Snaží se získat své dědictví a najít svého milého Florinda Aretusiho. Celá situace vede k řadě vtipných nedorozumění a překvapivých zvratů.

Goldoni napsal text jako divadelní komedii plnou živých dialogů, slovních hříček a situačního humoru. V díle používá i různé dialekty, aby zdůraznil sociální rozdíly mezi postavami.

Pro zajímavost: Goldoni v této hře zachycuje klasickou podobu commedie dell'arte, ale zároveň ji inovuje tím, že vytváří pevný scénář místo tradičních improvizovaných výstupů.

Postavy a hlavní myšlenka

Hlavním hrdinou je Truffaldino – vychytralý, věčně hladový sluha, který svou mazaností zvládá sloužit dvěma pánům najednou. Jeho neustálé lhaní a improvizace tvoří hlavní komické jádro hry. Mezi další postavy patří Beatrice Rasponi převlečená za svého mrtvého bratra, její milenec Florindo, obchodník Pantalone a jeho dcera Clarice, která miluje Silvia.

Goldoni ve své hře ukazuje, že chytrost a důvtip mohou překonat i společenské rozdíly. Přestože je Truffaldino jen sluha, dokáže díky své vynalézavosti získat odměnu i lásku služky Smeraldiny. Hra nám také připomíná důležitost upřímné komunikace – většina komických situací vzniká kvůli tajnostem a nedorozuměním.

Autor Carlo Goldoni $1707-1793$ byl významným italským dramatikem a reformátorem divadla. Původně studoval práva, ale nakonec se věnoval divadlu. Proslavil se zejména tím, že reformoval commedia dell'arte – odklonil se od improvizovaného herectví a začal psát promyšlené scénáře s propracovanější psychologií postav.

Goldoniho tvorba spadá do období klasicismu, kdy se evropské divadlo více soustředilo na pravidla dramatické tvorby a jednoty místa, času a děje.

Jazykové prostředky a kulturní kontext

Goldoni mistrovský pracuje s komickou nadsázkou – Truffaldinovy kousky jsou záměrně přehnané až absurdní. Celý text je protkán dvojznačností a slovními hříčkami, které přidávají hře na komičnosti. Základním stavebním kamenem jsou situace založené na omylu – záměny, nedorozumění a překvapivá odhalení.

V době, kdy Goldoni tvořil, působili v Evropě další významní dramatici jako francouzský Molière (autor "Lakomce" a "Tartuffa"), Voltaire se svým "Candidem", anglický Henry Fielding ("Tom Jones") nebo německý Gotthold Ephraim Lessing ("Moudrý Nathan").

V českém prostředí získala hra mimořádnou popularitu díky legendární inscenaci Národního divadla v Praze, kde v hlavní roli Truffaldina exceloval Miroslav Donutil. Premiéra proběhla v roce 1994 a představení se stalo jedním z nejdéle hraných titulů Národního divadla s více než 600 reprízami.

Věděli jste? Donutil v roli Truffaldina uchvátil diváky svou pohybovou komikou, improvizací a přímou interakcí s publikem. Díky této roli se stal jedním z nejpopulárnějších českých komediálních herců.