Periodizace a počátky Říma

Periodizace římských dějin je jasně rozdělena do několika epoch. Začínáme dobou královskou $8. století - 510 př. n. l.$, pokračujeme republikou $509-31 př. n. l.$ a končíme císařstvím, které se dělí na principát (30-284) a dominát (284-395).

Řím vznikl na Apeninském poloostrově v oblasti sedmi pahorků nad řekou Tibera. Podle legendy město založili bratři Romulus a Remus roku 753 př. n. l., které vychovala vlčice. Jejich spor o jméno města skončil Rémovou smrtí.

Doba královská byla poznamenána vládou sedmi králů, zejména vyspělých Etrusků. Ti přinesli do Říma pokročilé řemesla, obchod a stavitelství - postavili slavné Forum Romanum a systém stok cloaca maxima. Od Etrusků převzali Římané gladiátorské zápasy a věštění.

Tip: Zapamatuj si rozdělení obyvatel na patricije (urozené potomky starých římských rodů) a plebeje (přistěhovalce a neurozené). Tento konflikt bude hnát celé dějiny republiky!

Římská republika - vznik a společenské konflikty

Po vyhnání posledního etruského krále (510 př. n. l.) vznikla republika - "věc veřejná". V čele stáli dva konzulové volení na jeden rok, dále kvestoři (správa pokladny), prétoři (právo) a cenzoři (evidence majetku). V nouzi mohl být jmenován diktátor na šest měsíců.

Plebejové byli zpočátku vyloučeni z úřadů a nemohli se ženit s patriciji. To vedlo k boji o práva, kdy plebejové vyhrožovali odchodem z města (první secese). Výsledkem bylo zřízení úřadu tribuna lidu s právem veta - mohli jediným slovem "zakazuji" zrušit jakýkoli nevýhodný zákon.

Druhá secese (449 př. n. l.) přinesela první římský zákoník - Zákony dvanácti desek, které zaručovaly rovnost před zákonem. Postupně došlo k úplnému zrovnoprávnění plebejů, včetně práva uzavírat sňatky s patriciji.

Mezitím Řím čelil útokům Keltů (387 př. n. l.), kteří město zpustošili, ale po vyplacení výkupného odešli. Římané pak postupně ovládli střední a jižní Itálii.

Pamatuj si: Tribunát lidu s právem veta se stane klíčovým nástrojem politických bojů v pozdní republice!

Punské války - souboj o Středomoře

Punské války $264-146 př. n. l.$ byly stěžejním konfliktem mezi Římem a Kartágem - mocným městským státem v severní Africe založeným Féničany. Šlo o rozhodující souboj o nadvládu nad Středomořím.

První punská válka $264-241 př. n. l.$ se odehrála o úrodnou Sicílii. Římané si museli vybudovat loďstvo podle kartáginského vzoru a nakonec zvítězili v námořní bitvě u Aegatských ostrovů. Získali tak Sicílii, Sardinii a Korsiku jako své první provincie.

Druhá punská válka $218-201 př. n. l.$ byla nejdramatičtější. Kartáginský vojevůdce Hannibal přešel s vojskem a slony přes Alpy a vpadl do Itálie. Porazil Římany u Trasimenského jezera a u Kann, ale na Řím nezaútočil. Nakonec byl poražen Scipiem u města Zamy, když Římané zaútočili přímo na Kartágo.

Třetí punská válka $149-146 př. n. l.$ skončila úplným zničením Kartága. Říman Cato opakovaně prohlašoval: "A krom toho soudím, že Kartágo musí být zničeno." Město bylo vypáleno a Římané získali oblast severní Afriky.

Zajímavost: Po punských válkách Římané ovládli téměř celé Středomoře, které nazývali Mare nostrum - "naše moře"!

Krize republiky a pokusy o reformy

Úspěšné války přinesly Římu nová území, ale také vážné vnitřní problémy. Dovoz levného obilí z provincií zničil místní rolníky, kteří se zadlužovali a ztráceli půdu. Vznikaly obrovské latifundie (velkostatky) a rostl počet bezzemků.

Hlavní problém představovaly vzpoury otroků, jejichž počet dramaticky rostl díky zajatcům z válek. Nejslavnější bylo Spartakovo povstání $73-71 př. n. l.$, kdy gladiátor Spartakus utekl z gladiátorské školy v Capui a přidal se k němu tisíce otroků. Povstání potlačil Crassus a pro výstrahu přibil šest tisíc otroků na Via Appia.

Pozemkové reformy bratří Gracchů se snažily rozdělit státní půdu mezi bezzemky. Tiberius prosadil zákon o pozemkovém maximu, ale byl zabit nepřáteli. Jeho bratr Gaius prosadil obilní zákon o prodeji levného obilí chudým, ale většina reforem byla později zrušena.

Úspěšnou byla vojenská reforma Gaia Maria, která přijala do armády chudé bezzemky. Armáda dostávala výzbroj na státní náklady, pravidelný žold a příslib půdy. Vznikla tak profesionální žoldnéřská armáda, která byla však více oddaná svým velitelům než státu.

Klíčové: Mariova vojenská reforma vyřešila problém s rekrutováním, ale vytvořila nový - vojevůdci se stali nebezpečnými pro republiku!

První triumvirát a Caesar

Římská společnost se rozdělila na dva tábory. Populárové v čele s Mariem podporovali reformy a zastupovali střední vrstvy, zatímco optimáti vedení Sullou hájili zájmy nejbohatších senátorů a velkých vlastníků půdy.

Následovaly občanské války a Sullova diktatura $82-79 př. n. l.$ s brutálními proskirpcemi - seznamy nepřátel, kteří byli zabíjeni a zbavováni majetku. Sulla posílil senát a omezil tribuny lidu.

Problémy s řízením republiky vedly k vytvoření prvního triumvirátu (60 př. n. l.) - tajné dohody tří mužů. Crassus byl nejbohatší muž Říma, Pompeius úspěšný vojevůdce a Caesar oblíbený politik a konzul.

Gaius Julius Caesar získal správu Galie a během dlouhých tažení ji zcela ovládl. Napsal slavné Zápisky o válce galské a potlačil povstání Galů vedené Vercingetorigem. Po Crassově smrti v boji s Parthy vznikl konflikt mezi Caesarem a Pompeiem.

Nezapomeň: Caesar překročil řeku Rubikon s výrokem "Kostky jsou vrženy" a zahájil občanskou válku proti Pompeiovi!

Caesarova diktatura a druhý triumvirát

Občanská válka $49-45 př. n. l.$ skončila Caesarovým vítězstvím. Pompeius byl poražen u Farsálu a utekl do Egypta, kde byl zabit. Caesar ho pronásledoval a dosadil na egyptský trůn Kleopatru VII. Po dalších vítězstvích v Malé Asii ("Veni, vidi, vici") se stal neomezeným vládcem.

Caesar byl diktátorem na doživotí, nejvyšším velitelem (imperátor) i knězem. Provedl rozsáhlé reformy - uděloval římské občanství obyvatelům provincií, přidělil půdu veteránům, poskytoval práci chudým a obnovil zničené město Kartágo. Zavedl také juliánský kalendář.

Roku 44 př. n. l. byl Caesar v senátu zavražděn spiklenci v čele s Brutem a Cassiem, kteří se báli jeho rostoucí moci. Následovaly další občanské války.

Druhý triumvirát (43 př. n. l.) tvořili Caesarovi stoupenci: Marcus Antonius (konzul), Lepidus (brzy zbaven moci) a Octavianus (Caesarův adoptivní syn). Po porážce republikánů a nových proskripecích se dostali do sporu Antonius s Octavianem.

Konečná bitva u Actia (31 př. n. l.) skončila porážkou Antonia a Kleopatry, kteří spáchali sebevraždu. Octavianus se stal jediným vládcem římského světa.

Zapamatuj si: Caesarovo zavraždění neobnovilo republiku, ale naopak přineslo další občanské války!

Principát - zlatý věk Říma

Octavianus Augustus $27 př. n. l. - 14 n. l.$ byl prvním římským císařem, i když formálně vládl se senátem. Systém principátu znamenal absolutní moc se zachovanými republikánskými institucemi. Augustus byl "první mezi rovnými" (princeps) a dostal titul "vznešený" (augustus).

Augustova vláda přinesla Pax Romana - římský mír po století občanských válek. Podporoval rodiny, literaturu (básník Vergilius) a stavitelství. Zavedl praetoriánskou gardu jako svou osobní stráž a zreformoval správu provincií.

Na hranicích budoval Limes Romanus - systém opevnění. V bitvě v Teutoburském lese (9 n. l.) však Germáni zničili tři římské legie, což zastavilo římskou expanzi na Rýně.

Juliovsko-klaudiovská dynastie pokračovala císaři Tiberiem (disciplinovaný ale nepopulární), Caligulou (duševně nemocný tyran) a Claudiem (učenec, který dobyl jižní Británii). Dynastie skončila Neronem (54-68), který proslul jako krutý umělec. Obvinil křesťany ze založení požáru Říma a začal je pronásledovat.

Důležité: Za Augusta Římané ovládli největší území v dějinách - od Británie po Mezopotámii!

Flaviovci a adoptivní císaři

Po Nerově sebevraždě nastoupila dynastie Flaviovců. Vespasianus (69-96) byl úspěšný vojevůdce, který obnovil finance říše přísnou daňovou politikou. Jeho syn Titus dokončil válku v Judeji dobytím Jeruzaléma roku 70. Za Tita vybuchl Vesuv (79 n. l.) a zasypala města Pompeje a Herculaneum. Posledním Flaviovcem byl krutý Domitianus.

Adoptivní císaři představovali zlatý věk říše. Princip spočíval v tom, že císař si adoptoval nejschopnějšího nástupce bez ohledu na příbuzenstvo.

Traianus (98-117) dosáhl největšího územního rozsahu říše dobytím Dácie (dnešní Rumunsko), Mezopotámie a Asýrie. Proslul jako stavitel silnic, mostů a Traianova sloupu.

Hadrianus (117-138) se soustředil na obranu hranic. Na severu Británie postavil Hadriánův val dlouhý 110 km. Brutálně potlačil poslední povstání Židů vedené Bar Kochbou (132-135), což vedlo k diaspoře - rozptýlení Židů po celé říši.

Marcus Aurelius (161-180) byl "filozof na trůně", autor spisu Hovory k sobě. Celou vládu bojoval v markomanských válkách (166-180) proti germánským kmenům, které vytlačil až na dnešní Slovensko.

Zajímavost: Římané zanechali nápis o svém vítězství v dnešním Trenčíně!

Krize třetího století

Po smrti Marca Aurelia začal úpadek římské říše. Hlavními příčinami byly útoky barbarů (Germáni, Peršané, Hunové), boje o trůn mezi vojenskými veliteli, epidemie moru a problémy v zemědělství.

Vznikl systém koloniátu - chudí rolníci (koloni) si pronajímali půdu od velkostatkářů, ale byli k ní připoutáni jako nevolníci. Římští občané se rozdělili na honestiores (vyšší úředníky) a humiliores (ostatní s přísnějšími tresty).

Severovská dynastie (193-284) byla poznamenána krizí. Caracalla udělil roku 212 římské občanství všem svobodným obyvatelům říše. Následovala vojenská anarchie - moc získala armáda a vojenští velitelé.

Situaci stabilizoval až Diokletianus (284-305), který zavedl dominát - císař se stal pánem všech obyvatel s dvorským ceremoniálem (adorace). Rozdělil říši na tetrarchii - vládu čtyř panovníků, posílil armádu a stanovil maximální ceny.

Konstantin I. (307-337) se stal posledním sjednotitelem říše. Roku 313 vydal Milánský edikt, který povolil křesťanství, a roku 330 založil Konstantinopol jako nové císařské sídlo.

Klíčový obrat: Konstantinovo přijetí křesťanství znamenalo konec antického světa a začátek středověku!

Konec západořímské říše

Roku 375 zaútočili kočovní Hunové na germánské kmeny, což spustilo stěhování národů. Vizigóti porazili Římany v bitvě u Adrianopole (378) a prokázali, že římské legie již nejsou neporazitelné.

Theodosius I. (379-395) byl posledním císařem sjednocené říše. Po jeho smrti se říše definitivně rozdělila na Západořímskou (sídlo Řím, později Ravenna) a Východořímskou (sídlo Konstantinopol).

Západořímská říše čelila stále intenzivnějšímu tlaku barbarských kmenů. Roku 410 Alrich s Vizigóty vyplenil Řím, roku 455 ho vyplenili Vandalové. Římská armáda byla už převážně složená z barbarů (barbarizace).

Západořímská říše formálně skončila roku 476, kdy germánský náčelník Odoaker svrhl posledního císaře Romula Augustula. Východořímská říše (později Byzantská) přežila až do roku 1453.

Křesťanství se mezitím stalo státním náboženstvím a císař Theodosius zakázal pohanské kultury. Antický svět definitivně skončil.

Konec epochy: Pád Západořímské říše znamenal konec antiky a začátek středověku v západní Evropě!