Oxidační čísla a názvy sloučenin
Oxidační čísla mají svá pravidla - vodik má obvykle +1 (kromě hydridů), kyslík -2 kromeˇperoxidu˚−1, halogeny záporné (kromě sloučenin s kyslíkem). Prvky ze skupin mají oxidační čísla podle své pozice v periodické tabulce.
Oxidy pojmenováváš podle oxidačního čísla s koncovkami: -natý, -itý, -ový, -istý, -ičnatý, -ičitý, -ičelný, -ičelý. Soli kyslíkatých kyselin mají koncovky podle oxidačního čísla: I -nan, II -natan, III -itan, IV -ičitan/ičnan, V -an/o-slan, VI -istan, VII -ičelan.
💡 Tip: Zapamatuj si důležité kyseliny - HCl, H₂SO₄, HNO₃, H₃PO₄, H₂CO₃. Tyto se objevují neustále!
Bezkyslíkaté kyseliny končí na "-ovodiková" (HF fluorovodiková, HCl chlorovodiková). Koordinační sloučeniny píšeš v hranatých závorkách s předponami jako aqua (voda), amin (NH₃), kyano (CN⁻).