Základní charakteristika obratlovců

Pokud se chceš zorientovat v živočišné říši, obratlovci jsou ti nejdokonalejší. Páteř ze samostatných obratlů jim nahradila původní strunu hřbetní a nervová trubice se vyvinula v mozek a míchu.

Většina má 2 páry končetin (výjimkou jsou třeba hadi). Jejich tělo kryje kůže se dvěma vrstvami - vnější pokožka s rohovitými útvary jako šupiny nebo peří, a hlubší škára s nervy a žlázami.

Kostra chrání všechny důležité orgány - lebka mozek, žebra vnitřní orgány. Svalstvo se u vodních druhů člení (pro efektivní plavání), u suchozemských je rozrůzněné pro chůzi nebo let.

Tip k zapamatování: Obratlovce poznáš podle páteře - ta je jejich hlavní "trademark"!

Orgánové soustavy obratlovců

Dýchání funguje buď přes žábry u vodních druhů, nebo plíce u suchozemských. Trávicí trubice vede od úst až k řitnímu otvoru, přičemž játra zpracovávají živiny a slinivka vylučuje trávicí šťávy.

Uzavřená cévní soustava s centrálním srdcem pumpuje krev s červenými krvinkami (kyslík) a bílými (imunita). Ledviny s nefrony filtrují krev a vylučují odpadní látky jako moč.

Mozek má pět částí - prodlouženou míchu (reflexy), mozeček (pohyby), střední mozek (smysly), mezimozek (hormony) a koncový mozek (vědomí). Mícha spojuje mozek s tělem přes periferní nervy.

Smyslové orgány zahrnují komorové oko s čočkou, čich v čichových jamkách, chuť kolem úst, hmat po celém těle a u suchozemských i sluch s rovnovážným ústrojím.

Zajímavost: Sluch se vyvinul z rovnovážného ústrojí - proto když máš problémy s uchem, můžeš být i nešikovný!

Rozmnožování a přehled skupin obratlovců

Všichni obratlovci jsou gonochoristé (mají oddělené pohlaví). Vodní druhy používají vnější oplození, suchozemští vnitřní oplození.

Kruhoústí (mihule, sliznatky) mají hadovité tělo a místo čelistí kruhovou přísavku. Paryby (žraloci, rejnoci) disponují chrupavčitou kostrou a drosnými šupinami.

Ryby představují nejpočetnější skupinu s kostěnými šupinami a skřelemi. Obojživelníci mají larvy ve vodě, ale dospělci žijí na souši s vlhkou kůží.

Plazi jsou ryze suchozemští s rohovitými šupinami a proměnlivou teplotou. Ptáci udržují stálou teplotu, mají peří a jsou přizpůsobeni letu. Savci také udržují stálou teplotu, mají srst a kojí mláďata mlékem.

Pamatuj si: Čím vyspělejší skupina, tím méně závislá na vodě!

Ryby - stavba těla

Ryby tvoří druhově nejbohatší třídu obratlovců a jejich tělo je perfektně přizpůsobené vodnímu životu. Tvar těla odpovídá způsobu života - hadovitý pro proplétání (úhoř), protáhlý pro rychlost (štika), vřetenovitý pro vytrvalost (losos).

Tělo kryje pokožka se slizovou ochranou a škára s kostěnými šupinami. Ganoidní šupiny jsou kosočtverečné u jesetrů, cykloidní tenké a okrouhlé u většiny ryb, ktenoidní s drobnými zoubky u ostnoploutvých.

Kostěná kostra má lebku z mnoha drobných kostí a mezisvalové kůstky. Ploutve se dělí na párové (prsní, břišní) a nepárové (hřbetní, ocasní, řitní), ale nejsou spojené s kostrou trupu.

Svalstvo uspořádané do příčných článků umožňuje vlnivý pohyb. Plynový měchýř vznikl z jícnu a nadnáší tělo - u hlubinných ryb obsahuje tuk místo plynů kvůli tlaku.

Tip: Tvar těla ryby ti prozradí, jak žije - štíhlé jsou rychlé, bočně zploštělé se schovávají!

Ryby - orgánové soustavy a rozmnožování

Žábry na žaberních obloucích kryjí skřele - většinou 4 páry. U kaprovitých ryb se poslední pár přeměnil na požerákové zuby pro rozmělňování potravy. Ryby z vod s málo kyslíku mají pomocné orgány jako labyrint.

Srdce má jednu síň a komoru - prochází jím jen odkysličená krev (venózní srdce). Prvoledviny pod páteří vylučují moč močopohlavní bradavkou blízko řitního otvoru.

Postranní čára pod šupinami vnímá otřesy a proudění vody. Zrak není kvalitní, čich sídlí ve slepých čichových jamkách, chuť vnímají i vousy a ploutve.

Rozmnožování probíhá třením - vnější oplození bez pohlavního dimorfismu. Samice (jikernačky) kladou jikry, samci (mlíčáci) je oplodí mlíčím. Některé ryby hlídají potomstvo na trdlištích.

Anadromní tah vede z moře do sladké vody (losos), katadromní tah opačně (úhoř) - až tisíce kilometrů!

Zajímavost: Losos si pamatuje cestu domů podle čichu - dokáže najít přesně tu říčku, kde se narodil!

Zástupci ryb

Chrupavčití jeseteři (velký, malý, vyza) mají zachovanou chordu a chrupavčitou kostru. Vytvářejí cenný kaviár, migrují do řek kvůli tření a jsou přísně chráněni.

Bezostní (sleď, sardinka, šprot) žijí v hejnech a živí se planktonem - jsou hospodářsky významní. Lososi mají charakteristickou tukovou ploutvičku (pstruh, losos, lipan).

Máloostní tvoří naši nejpočetnější skupinu - kapr obecný je hospodářsky nejdůležitější evropská ryba, dále karas, cejn, parma. Štika obecná je naše nejznámější dravice.

Sumec velký je naše největší dravá ryba bez šupin s dlouhými vousy. Úhoř říční má hadovité tělo. Ostnoploutví draví (okoun, candát, makrela, tuňák) mají dvě hřbetní ploutve.

Čtverzubci dokážou nafouknout vakovitou vychlípeninu střeva vzduchem nebo vodou a zvětšit tak svůj objem před nepřítelem.

Tip k zapamatování: Jeseteři = kaviár, sumec = největší, štika = dravá, kapr = nejdůležitější!

Svaloploutví ryby a úvod k obojživelníkům

Svaloploutví ryby mají svalnaté končetiny s osní kostrou, zachovanou chordu a spirální řasu ve střevě. Dvojdyšní (bahníci) přežívají i mimo vodu díky plicním vakům. Lalokoploutví (latimerie) mají ploutve podobné končetinám čtvernožců.

Obojživelníci představují přechod mezi vodními a suchozemskými obratlovci. Vyvinuli se z lalokoploutvých ryb, ale stále jsou vázáni na vodu při rozmnožování.

Jsou to bioindikátoři čistých vod, proto jsou všichni chráněni zákonem. Dospělci jsou draví (jen pulci žab jedí řasy), mají proměnlivou tělesnou teplotu a nepřímý vývoj s larvami zvanými pulci.

Rozlišujeme tři typy těl: čolkovitý (protáhlé s ocasem), žabí (zkrácené bez ocasu), červovitý (hadovité bez končetin). Holá kůže s slizovými žlázami umožňuje pomocné kožní dýchání - u některých druhů se přeměnily na jedové žlázy.

Důležité: Všichni obojživelníci jsou chráněni - nikdy je neber do rukou!

Obojživelníci - orgánové soustavy

Plně kostěná kostra má zakrnělá žebra, ale dobře vyvinutou kostru končetin spojenou s páteří přes lopatkový pás (přední) a pánevní pás (zadní). Svalstvo je kvůli pohybu po souši více diferencované.

Ústní dutina má svalnatý jazyk (někdy vymrštitelný) a drobné zuby. Kloaka slouží jako společný vývod všech soustav.

Dospělci dýchají jednoduchými plícemi z břišní části hltanu plus kožním dýcháním - proto potřebují vlhké prostředí. Larvy používají žábry, které se během metamorfózy mění na plíce.

Srdce má dvě síně a jednu komoru, z níž proudí smíšená krev do malého (plicního) a velkého (tělního) oběhu. Ledviny odvádějí moč močovody do močového měchýře - amoniak se mění na nejedovatou močovinu.

Zrak je lepší než u ryb, oko chrání tři víčka včetně mžurky. Sluch je nejlepší u žab s bubínkovou blánou na povrchu.

Zajímavost: Obojživelníci "pijí" kůží - nepotřebují otevřít ústa!

Rozmnožování a zástupci obojživelníků

Rozmnožování probíhá ve vodě s vnitřním oplozením a nepřímým vývojem. Samičky jsou větší (pohlavní dimorfismus), vajíčka chrání rosolovitý obal. Pulci mají žábry, ocas, ploutevní lem a postranní čáru - larvy žab nejsou dravé.

Beznozí (červoři) mají tělo podobné kroužkovcům a žijí pod zemí. Červor vodní a cecílie se pohybují jako velcí červi.

Ocasatí mají protáhlé tělo se zploštělým ocasem a čtyři stejně vyvinuté končetiny. Dokážou regenerovat ztracené části těla! Patří sem mlok skvrnitý, čolek velký a axolotl.

Bezocasí jsou nejvyspělejší - zkrácené tělo bez krku a ocasu, skákavý pohyb díky mohutným zadním končetinám. Velké vypouklé oči, zuby jen na horní čelisti.

Skokani (štíhlý, zelený, skřehotavý) skáčou, ropuchy (obecná, krátkonohá) chodí. Ropucha obrovská váží až 2,5 kg! Pralesničky jsou jedovaté a nápadně zbarvené.

Tip: Žáby skáčou, ropuchy chodí - zapamatuj si to podle jména!